Praktický i estetický trend deformace hlavy. Dnes k nepochopení, dříve často běžná rutina
Lidé ovlivňují svůj vzhled od nepaměti. Dnes se pomalu běžnými stávají chirurgické zákroky, které nás mají udělat hezčími, přitažlivějšími, žádanějšími a tím i úspěšnějšími. Ať už jde o úpravu tvaru rtů či nosu, liposukce nebo jiné plastické operace. Takovéto moderní metody naši předci samozřejmě neměli, k úpravě vzhledu tak využívali způsoby poněkud primitivnější.
Rozhodnutí rodičů aneb Začít se musí téměř okamžitě
A tak zatímco výše jmenované změny na těle bývají dobrovolným rozhodnutím dospělého člověka, změna tvaru lebky vyžaduje začít prakticky ihned po narození. V dospělosti je už totiž velmi tvrdá. Z důvodu usnadnění porodu však příroda učinila lebku novorozence měkkou. Pevnost lebečních kostí se tak dítěti vyvine až postupně.
Podobně jako je dnes běžnou praxí malým holčičkám nechat propichovat uši, aby mohly nosit blýskavé náušničky, tak kdysi mnozí rodiče chtěli, aby se jejich dítko mohlo pyšnit „upraveným“ tvarem hlavy.
Jak na to?
Dnes bychom toho možná docílili i jinak, dříve dostupnými však byly jen dvě metody, bandážování a přikládání destiček. A tak zatímco pevným obvazováním hlavy rostla lebka dozadu a byla protáhlá, přivazování destiček na čelo a do týlu ji naopak zploštilo. Ke zploštění byly konstruovány i speciální kolébky s nakloněnou stranou u hlavy, která celé dny rýsovala lebeční kost do požadované podoby.
Deformace jako nezáměrná náhoda
Existuje celá řada názorů a teorií zabývajících se hlavním důvodem toho, proč lidé dříve mívali lebky často nestandardně tvarované. Nejjednodušším vysvětlením může být náhoda. Pevně uvázané čepečky mohly nechtěně způsobit protáhlý kuželovitý tvar hlavy. V některých oblastech, především v jihozápadní Americe, si zase ženy děti upevňovaly kusy prken, která si uvázaly na záda. To mohlo zapříčinit ono zploštění. Jelikož se však deformace objevovala nikoliv nahodile, skutečná příčina asi bude jinde.
Změna tvaru lebky jako symbol příslušnosti
Například během velkých stěhování národů migrovala obrovská lidská uskupení světem, mísila se a docházelo ke kmenovému chaosu. Jedna z teorií tak hovoří o tom, že cílená deformace lebek měla znamenat příslušnost ke konkrétnímu společenství, to měla jasně označit a odlišit od ostatních. Prokazatelně tak činili například Frankové, Hunové, ale i staří Slované.
Podobně jako si dnes různá uskupení nechávají symbolicky například vytetovat stejné znamení, tak si dříve některé kmeny mohly tvarovat lebky tak, aby bylo jasné, kam patří.
A to nejen jednotlivé kmeny. Specifický tvar lebky mohl rovněž oddělovat jednotlivé vrstvy společnosti uvnitř jednoho kmene. Jednoduše řečeno to odráželo společenské postavení.
Jiný kraj, jiný mrav. Možná se jim to vážně líbilo
Další hypotéza uvádí, že k zásahům do tvaru hlavy docházelo z estetických důvodů. Protáhlá nebo naopak plochá lebka se některým kmenům zkrátka mohla líbit, připadat jim svojí nevšedností výjimečná, až exkluzivní. Z důvodu dosažení požadované změny tak byli ochotni uchýlit se k násilnému zásahu do lidské anatomie.
A není to ojedinělý jev. Zatímco kdysi se účelně upravoval tvar lebky, tak ještě dnes můžeme spatřit to, jak se mladým dívkám úmyslně deformují nohy, neboť toto pro nás znetvoření je místní tradice, která je vnímána jako změna přitažlivá. V Číně se tak již mladičkým dívenkám podvazují nohy, které v dospělosti vypadají nepřirozeně zkroucené. Takto upravená chodidla se nazývají „lotosová“.
Deformace lebky jako vrozená porucha
I dnes se můžeme setkat s případy deformace hlavy. To již není důsledkem násilné změny, ale nemoci nazývané „kraniosynostóza“. Některé švy spojující jednotlivé lebeční kosti se v tomto případě spojí příliš brzy. Mozek se však stále ještě vyvíjí a rozpíná se tím směrem, kde kosti ještě nejsou pevně spojené.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Sdílejte: