Prostituce na německý způsob byla árijským dívkám prezentována jako vznešený boj za vlast
Jak se asi cítili rodiče, když jim Himmlerův podřízený oznámil: „Gratulujeme, vaše mladá dcera byla vybrána pro projekt Lebensborn, bude snoubenkou vlasti.“ Zfanatizovaná mysl mohla být potěšena, soudný člověk však brzy vytušil, že ony snoubenky vlasti nejsou ničím jiným, než rodičkami dětí s otcem neznámým.
Krásná německá dívka a statný říšský hoch zplodí dokonalé árijské dítě
Jednoduchá metodika. Nebyl ale čas čekat až v sobě dva lidé, často válkou rozdělení, ve společných chvílích najdou zalíbení. Až se zasnoubí a vezmou. Stejně jako se vraždilo jako na běžícím páse, na stejném principu mělo fungovat rození německých dětí.
Byla tak zřízena speciální centra, v nichž byl dívce přidělen partner na několikadenní románek, jehož účelem bylo zplození dalšího árijce. Pokud však k početí nedošlo, byla dívka znovu na čekací listině na dalšího, snad vhodnějšího kandidáta.
Potrat na úrovni vlastizrady
Třetí říše se územně rozpínala, jenže porodnost rok od roku klesala. A příkladní árijci umírali na frontách, místo aby plodili syny. Himmlera tato situace značně znepokojovala. Vinu viděl především v ženách, ty dle něj dostatečně neplnily svoji povinnost.
Zastával názor, že hlavní úlohou ženy je být manželkou a matkou. Vzdělání, ambice, kariéra, to bylo úlohou muže, ženy to jen odvádělo od jejich poslání. A tak říše ženám omezila přístup k vysokoškolskému vzdělání a apelovala na to, aby se mladé dívky vzhlédly v mateřství.
Dalším nežádoucím privilegiem ženy byla možnost rozhodnout o tom, zda si po početí dítě nechá nebo půjde na interrupci. V Himmlerových očích se potrat u árijské ženy rovnal vlastizradě. Připravit říši o dalšího bojovníka či další rodičku, bylo urážkou říše. Potraty tak byly zakázány. Neuposlechnutí bylo trestáno vězením, později dokonce možným odsouzením k smrti.
Původní záměr programu byl vcelku ušlechtilý
Organizace Lebensborn (Pramen života) vznikla na konci roku 1935 v Mnichově z popudu Heinricha Himmlera. Ve svém původním účelu měla být reakcí na zákaz interrupcí. Ženy, výhradně čisté árijky, do speciálně zřízených center mohly přijít a anonymně tu porodit. Pokud o dítě nestály ani po porodu, beztrestně jej tu zanechaly.
Této možnosti využívaly nejen mlaďounké dívky, ale i vdané ženy, kterým se jejich zálety vymkly z rukou. Ženám byla zdarma poskytnuta plná péče, častokrát oproti běžným porodnicím až nadstandardní.
Megalomanské vize říše však z Lebensbornu udělaly dětskou líheň ve velkém
Počet takto získaných dětí však říši nestačil. Postupně tak byla zřizována centra jiného charakteru. Především na zámcích či v honosných hotelech vznikala místa, kam byly přiváženy mladé árijské dívky za účelem sexuálního styku s vojáky SS. Výběr dívek měl přísná pravidla, některé se však do programu přihlásily dobrovolně a to i přesto, že věděly, že své budoucí dítě budou muset odevzdat a už jej nikdy neuvidí. Patří totiž říši, stane se „Hitlerovým dítětem“, jak se takto narozeným dítkům říkalo.
Jak to tedy probíhalo? Mladý voják z řad SS dostal propustku a za své služby říši získal několikadenní pobyt v jednom z těchto center Lebensbornu. Zde bylo běžně několik desítek dívek, z nichž se jedna stala jeho partnerkou a milenkou po dobu jeho setrvání zde. Měli k dispozici prvotřídní služby, užívali si večírků, koupání, procházek, sportu, přírody i kultury. Mělo to ale podmínku. Co největší sexuální aktivitu za účelem zvýšení pravděpodobnosti oplození na maximum.
Po několika dnech muž odjel a bylo po lásce. Narozené děti byly matkám striktně odebrány a vychovávány ve speciálních ústavech, kde se jim dostávalo výchovy v duchu říšské ideologie. Té byly konec konců podrobeny i jejich matky ještě v Lebensbornu, národněsocialistická převýchova v podobě přednášek, lidových písní, propagandistických filmů apod. krátila jejich volný čas.
Své děti po válce našlo jen málo z žen. Speciální utajená administrativa Lebensbornu, nepodléhající veřejné správě matrik, byla na sklonku války z drtivé části zničena.
I v Protektorátu si Němci zřídili jedno z center
Centra programu byla postupně zřizována i na obsazených územích. Nacistický Lebensborn byl i na našem území. Místem „lásky na povel“ se stal zámek Veltrusy, ležící necelých 30 km na sever od Prahy.
Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).