Škoda Hispano-Suiza 25/100: Luxus z Plzně pro T. G. Masaryka a další prominenty
V polovině 20. let minulého století zakoupila plzeňská Škodovka licenci na výrobu vozů H6B španělsko-francouzské společnosti Hispano-Suiza. Když v roce 1926 sjel z výrobní linky první kus, putoval ihned do prezidentské kanceláře. Luxusnější vůz by se na tehdejším automobilovém trhu hledal jen těžko. Šasi „hispánek“ se prodávalo dráž než podvozek od Rolls-Royce.
Automobil pro vyvolené
Mezi roky 1926 a 1929 se v Plzni vyrobila rovná stovka podvozků. Výroba karoserie podléhala přísným normám firmy Hispano-Suiza a do Škodovky je dodávala zejména plzeňská firma Brožík a synové. Některé kastle ale byly vyrobeny v Praze nebo v karosárně v Mladé Boleslavy. Vznikaly jak limuzíny, tak kupé, kabriolety či takzvané faetony.
Vůz poháněl řadový šestiválec s ventilovým rozvodem OHC a dosahoval objemu 6,6 litrů s výkonem až 99 kW. Na tehdejší poměry jde skutečně o obdivuhodné parametry. Pět a půl metrů dlouhý a 2,7 tuny těžký vůz Škoda Hispano-Suiza dokázal vyvinout rychlost 130 km/h při spotřebě 20 – 25 litrů na 100 kilometrů.
Vůz Škoda Hispano-Suiza si pořizovali pouze vysoce postavení podnikatelé, továrníci či politici. Jeho cena se pohybovala okolo čtvrt milionu korun. Nejlevnější automobily tehdejší doby stály zhruba desetinu. Krásnou „hispánku“ vlastnil ministerský předseda Antonín Švehla, radost z ní měl i majoritní akcionář Škodovky Eugene Schneider. Zcela nejvýznamnější osobností, která vůz používala, byl první československý prezident T. G. Masaryk. Reprezentační šestiválec zůstal hlavě státu k dispozici až do 17. března 1936.
Masarykova „hispánka“ se ztratila
Prezidentská kancelář objednala Škodu Hispano-Suiza už v červenci 1925. Náročná výroba unikátního vozu trvala celý rok. Karoserie se pravděpodobně vyráběla v Plzni a výsledkem byla limuzína se skleněnou přepážkou oddělující pracoviště řidiče od prostoru pro osoby cestující na zadních sedadlech.
Původní registrační značkou vozu prezidenta T. G. Masaryka byla „N-1“, ve 30. letech ji vystřídala značka „P-118“, přičemž „P“ odkazovalo na Prahu. V některých případech však prezident cestoval inkognito, a to vozem označeným „N-XIV-842“. Když Masaryk v roce 1935 ze zdravotních důvodů abdikoval, mohl jej dále používat. Bohužel stopy po tomto unikátním vozu se ztrácejí v roce 1936 v Mladé Boleslavi.
Ze stokusové série vyráběné v Plzni se 39 vozů evidovalo přímo v Československu, zbytek šel na export. Dodnes se dochovalo pouze pět kusů, z nichž zůstaly čtyři exempláře u sběratelů v Česku, jeden vlastní Německé technické muzeum v Mnichově.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Sdílejte: