Proč ve štolách svítí svíce? Čest památce sv. Barbory, patronky horníků
Barborka, malebné jméno, nesoucí velký význam. V církevních budovách jí byly a jsou stavěny oltáře, horníci v dolech jí pak zapalovali svíce. Proč? Je totiž jejich patronkou a ochránkyní. To do jejích rukou vkládali své životy během těžké lopoty. 4. prosince je potom den nadmíru významný, Barbořino světlo by mělo zářit ze všech štol.
Barbora mučednice
O jejím životě ve skutečnosti nevíme skoro nic. Kde chybí fakta, tam pomohly legendy. A ty z ní činí mladou, Bohu oddanou služebnici, která byla umučena pro svoji víru.
Pocházet měla z dnešního Turecka. Kdysi tu bylo město zvané Nikomédie a právě zde se měla někdy mezi 2. a 4. stoletím Barborka narodit. O maminku brzy přišla, zlá nemoc jí ji sebrala. A tak vyrůstala jen se svým otcem, bohatým kupcem Dioscurem, mužem nechvalné pověsti a zapřísáhlé nenávisti vůči křesťanům.
Dítko vyrostlo v krásnou a chytrou ženu. Ženu, která toužila poznat křesťanského Boha. To však otec nehodlal dopustit a zavřel ji do vystavěné věže. Zde ji obklopil luxusem ve snaze vyhnat jí ten nešvar z hlavy. Ale nepovedlo se mu to, Barbora tajně přijala křest a oddala se Bohu.
Před zlovůlí svého otce se ukryla do jeskyně, kde rozjímala a připravovala se na svoji oběť. Věděla totiž, že jeho zášť nelze zlomit. Její další osud z ní učinil mučednici. Byla bičována, tělo jí bylo páleno, údy řezány, ona však statečně snášela své utrpení a víry se nevzdala. Údajně nad ní dlil anděl, který jí dodával sil a mírnil bolest. Její život ukončil vlastní otec, který ve své zlobě dceři uťal hlavu. Ihned poté z čistého nebe vystřelil blesk, který hříšníka zabil.
Barbořino světlo jako úcta i ochrana
Právě v jeskyni (či podzemním prostoru) prožila Barbora své nejšťastnější chvíle. Mohla zde rozvíjet svoji křtem posvěcenou lásku k Bohu. Jen ona a její víra uprostřed ticha a tmy, dva atributy, které zde došly svého spojení.
A snad právě proto se stala tato mučednice patronkou horníků (pozn. obecně je rovněž brána za ochránkyni všech těžkých a nebezpečných řemeslných povolání nebo třeba posla pokojné smrti). Za to byla uctívána nejprve v německých a polských dolech, postupně se však její kult rozšířil i k nám. Zde v průběhu času zastínila svatého Prokopa, který býval rovněž vnímán jako patron havířů.
Oddaní horníci začali své ochránkyni ve štolách zapalovat svíce jako odkaz víry i prosbu ochrany. 4. prosince Barbora slaví svátek, tento den jí k chvále mají hořet světla přes celou noc. Tzv. Barbořino světlo jim za to bude osvěcovat temnotu i po následující rok.
Tradice nejen hornické, ale třeba i milostné
Tradice svaté Barbory však není spojena pouze s hornictvím, její symbolika je poměrně rozsáhlá. Asi nejznámějším je zvyk na den sv. Barbory natrhat větvičky ovocných stromů. Pokud do Vánoc vykvetou nebo se zazelenají, splní se prý i ty největší přání a touhy.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).