Čistě ženský koncentrační tábor Ravensbrück poznaly i obyvatelky Lidic

Do koncentračních táborů byli během 2. světové války umisťováni muži i ženy, přičemž větší zastoupení měli muži, neboť mladé ženy s malými dětmi většinou čekala cesta rovnou do plynové komory. Přesto existoval tábor určený výhradně ženám.


Ravensbrück a jeho ubytovací kapacity

Ravensbrück ležel nedaleko lázeňského města Fürstenbergu, necelých 100 km od německého Berlína. K původnímu hlavnímu táboru v průběhu let přibylo dalších 34 pobočných útvarů. Se stavbou tábora se započalo roku 1938. Fungovat začal již roku 1939, kdy přijely první zajatkyně. Počet vězeňkyň rostl závratnou rychlostí. Zatímco na počátku svého fungování zadržoval 900 žen, do roku 1944 jejich počet, a to pouze v hlavním táboře, vzrostl na 26 700. Není třeba zmiňovat, že tábor takovému množství zajatkyň nebyl uzpůsoben. Nebyl dostatek ubikací, toalet a samozřejmě ani jídla.

Děti v koncentračním táboře

Do tábora spolu s ženami přicházely i děti. Ty zde však nebyly žádoucí. Krátce po svém příjezdu tak byly vražděny a to způsoby, které korespondovaly s fantazií tyranů. Byly tak nejen stříleny, ale umíraly i v důsledku mlácení a týrání. A to před zraky svých matek. Z celkového počtu dětí bylo na živu ponecháno jen mizivé procento a to především díky svým fyzickým dispozicím k tvrdé práci.

Metody vraždění

Ženy určené k likvidaci byly v Ravensbrücku vražděny střelou do týla nebo byly usmrcovány fenolovými injekcemi. Až v roce 1945 byla i zde postavena plynová komora. Do konce války stihla pojmout více jak 2 200 žen.

Účel žen v místním táboře

Ženy musely tvrdě pracovat. Mnohé však plnily jinou funkci v táborové dělbě práce. Byly pokusnými morčaty. V rukách doktorů Gebhardta a Clauberga byly vystavovány potupným a bolestivým vyšetřením a zákrokům. Ženám například léčili předtím uměle vyvolané hnisající rány. Učiněné poznatky měly být následně aplikovány na vojácích na frontě s cílem jejich co možná nejrychlejší rehabilitace. Docházelo k hromadným sterilizacím za účelem nejen zamezení šíření židovské populace, především ale z důvodu nalezení co nejúčinnější metody. Ženy tak byly vystavovány nepředstavitelným zákrokům, které lékařům sloužily jako experimentální.

Mladé a půvabné ženy bývaly odvlečeny do jiných táborů, kde byly nuceny dělat prostitutky a plnit zvrácená přání nacistických pomahačů, neboť většina táborů měla své nevěstince.

Vznik táborů pro muže a pro mládež

Již od roku 1941 Ravensbrück sousedil s mužským koncentračním táborem. V něm byli vězněni například sovětští váleční zajatci, z nichž se přeživší rekrutovali do Vlasovovy Ruské osvobozenecké armády (ROA). V blízkosti tábora byl postupně zbudován i koncentrační tábor Uckemark, určený pro mládež. Ten vznikl roku 1942.

České oběti, jejichž osudem se stala smrt v Ravensbrücku

Asi nejznámějšími oběťmi tohoto tábora jsou lidické ženy, které sem byly po vypálení obce odvezeny. Jejich muži byli už mezitím dávno mrtví a postříleni hned v Lidicích. Celkový počet žen pocházejících z Lidic činil téměř dvě stovky.

Smrt zde našla i novinářka a spisovatelka Milena Jesenská. Aktivně se účastnila protinacistického odboje a pomáhala Židům emigrovat. Další významnou vlastenkyní byla například Marie Filomena Dolanská, učitelka a představená kláštera ve Vlaštovičkách nedaleko Opavy. Odmítla se podrobit nacistické zlovůli a ponížit český národ i jazyk. Ignorovala tak vydaný zákaz výuky českého jazyka.

Konečná čísla na závěr

Za dobu své existence táborem prošlo odhadem více jak 130 000 lidí. Přes 90 000 z nich zde nalezlo nejen hlad, násilí a ponížení. Potkala je tu i smrt.

Tábor byl osvobozen Rudou armádou. Nalezli 3 300 zbídačených lidí, kteří byli příliš slabí na „pochod smrti“, jenž potkal zbylé vězně.

Galerie:

Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Úvodní foto: Jocian [CC BY-SA 2.0], Wikimedia Commons