Albert Einstein. Foto: Volné dílo, Wikimedia

Krádež Einsteinova mozku umožnila pitvu, která odhalila zajímavé abnormality

Einstein byl bezpochyby jedním z nejinteligentnějších lidí v historii. Jeho vědecké objevy změnily svět a jsou velmi významné dokonce i dnes, 67 let po jeho smrti. Není proto divu, že když tento známý génius zemřel, všichni vědci chtěli zjistit, co vlastně Einsteina činilo o tolik chytřejším než ostatní. Pustili se proto do zkoumání jeho mozku s nadějí, že objeví nějakou anatomickou odchylku, která byla za jeho genialitu odpovědná.

Kontroverzní začátek pitvy

Samotná pitva Einsteinova mozku začala poněkud bizarně. Mozek byl totiž ukraden patologem Thomasem Harveym, který měl určit příčinu vědcovy smrti. To splnil – zjistil, že Einstein zemřel následkem prasknutí aorty. Nedokázal však odolat příležitosti prozkoumat geniální mozek zemřelého vědce, a tak ho pro vědecké účely z těla zkrátka odstranil.

Když se to dozvěděl Einsteinův syn Hans Albert, byl velmi naštvaný. Jeho otec si přál tajné a poklidné rozptýlení popela a místo toho mu byla sprostě ukradena část těla. Harvey však Alberta přesvědčil, že prozkoumání jeho mozku může vést k velkému vědeckému průlomu. Einstein byl koneckonců také vědec a ještě za svého života se prý zmínil, že by rád své tělo jednou věnoval vědě. Albert tedy k pitvě mozku nakonec svolil s podmínkou, že studie mohou být publikovány pouze ve vědeckých časopisech vysoké úrovně.

Jak Stephen Hawking pořádal party, na kterou nikdo nepřišel

Následovaly dlouhé roky studií

Následně byl mozek ponechán po dobu 30 let ve dvou sklenicích. Harvey ho zkoumal a veškeré objevy pečlivě dokumentoval a fotografoval. Zjistil například, že mozek vážil 1230 g, což je na spodní hranici normálního rozmezí pro muže Einsteinova věku.

Poté mozek rozřezal na 240 kousků a studie pokračovaly. Orgán zkoumali ti nejlepší neuropatologové 50. let. Někteří z nich přišli s výsledkem, že se Einsteinův mozek od mozku běžného člověka nijak neliší.

Einsteinův mozek se však od toho běžného skutečně lišil

Poté však neurolog Marian Diamond ve své práci publikované roku 1985 v časopise Experimental Neurology jisté mozkové anomálie skutečně našel. V mozkové tkáni údajně objevil nadprůměrné množství gliových buněk. To jsou buňky, které pomáhají udržet neurony v činnosti.

Jaké je největší pojmenované číslo a proč na něj ani Google nestačí

Kromě vysokého počtu byly gliové buňky také v nezvyklém uspořádání. Byly natěsnány velmi blízko na sebe. Možná právě to bylo důvodem Einsteinovy geniality – menší vzdálenost buněk mohla umožňovat rychlejší zpracování informací.

Diamond také zjistil, že měl mozek širší temenní lalok, než je obvyklé. Hlavní funkcí temenního laloku je prostorová orientace. Je tedy možné, že jeho zvětšení umožňovalo vědci vizuálnější přemýšlení.

Později se ukázalo, že mozek vykazoval jisté abnormality ve většině, ne-li dokonce ve všech lalocích. Jednoduše řečeno, Einsteinův mozek nebyl ani tak velký, zato však velmi komplikovaný. Zda ale tyto abnormality skutečně stály za jeho genialitou, není vlastně dodnes jisté. Někteří vědci to zpochybňují – tvrdí, že každý z nás má trochu odlišný a jedinečný mozek. Podle toho však nelze poznat, co z jeho jedinečných vlastností nás dělá lidmi, kterými jsme.

Galerie:


 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Cookie Consent with Real Cookie Banner