Římský společný prevét. Zdroj: Carole Raddato, CC BY-SA 2.0, Wikimedia

Na toaletu si v minulosti zašli jen boháči nebo ti, kteří ji museli čistit

V minulosti nemělo moc lidí to štěstí, že by se někdy ve svém životě skutečně potkali s toaletou nebo něčím jiným než hustým keřem či jámou. Ti, co si mohli luxus toalet na svém sídle dovolit, sice měli život o trochu lehčí, nicméně ani takový záchůdek nebyl úplně bez překážek.

Toalety na středověkých hradech

Prevéty, tedy spíše nevelké kamenné místnosti s rovněž kamenným sedátkem a otvorem na zadní část těla, nenabízely jinak moc velké pohodlí. Někdy dokonce nebyly ani uzavřené, i když se spíše stavěly s menšími dveřmi, aby co nejvíce zápachu zůstávalo mimo ostatní prostory hradu. Většinou bývaly vybudované na několika podlažích, šachty vedly ze záchodového otvoru přímo do hradního příkopu, či ještě lépe, do řeky. Hrad, jež měl takovou možnost, požíval vcelku luxusní výhodu, neboť exkrementy byly rovnou po vykonání potřeby odvedeny do vody a spláchnuty bez nutnosti lidského přičinění.

Budování toalet nesloužilo jen k ulehčení života jeho osazenstva, také byly využívány jako překážka pro možného nepřítele. Stavěním záchůdků se šachtami, jež se vyprazdňovaly na dvory nebo do žump kolem hradu či paláce, se případným nechtěným návštěvníkům připravila nezáviděníhodná překážka do cesty.

Pěkný prevét lze navštívit třeba na zřícenině hradu Přimda na Tachovsku.

Zřícenina Přimda
Zřícenina Přimda, vchod do historického prevétu je vlevo. Foto: Petr Kutka, Plzenoviny.cz

Povolání za trest

Pokud hrad nebyl postaven ideálně kolem vodní plochy, nastávala potíž s přibývajícími exkrementy. V tu chvíli bylo potřeba zaměstnat takzvaného garderobiéra, jehož úkolem bylo se v nočních hodinách s nepořádkem popasovat. Přes den by totiž touto zavánějící prací obtěžoval obyvatelstvo. Navíc byli garderobiéři nuceni žít stranou, na druhou stranu dostávali vcelku dobře zaplaceno za každou tunu odklizeného nepořádku.

Udržování středověké toalety spočívalo víceméně v proplachování šachty vodou. Exkrementy si někdy vyzvedli i místní farmáři, aby jimi pohnojili svá pole.

Bakchův kult v Římě nadělal pěknou paseku. Bořil konvence a tíhl ke smilstvu

Jak to bylo s toaletním papírem

Toaletní papír, jak jej známe dnes, je vynálezem 19. století a muže jménem Joseph C. Gayetty, jež začal prodávat svůj výrobek určený pro záchody s vodou v roce 1857. Prodeje se časem zvedly, a to hlavně díky vynálezu splachovacího záchodu.

Před tímto vynálezem existovalo množství jiných způsobů hygieny na toaletě. Staří Římané používali houbu na klacku, kterou po procesu namočili kvůli dekontaminaci do mísy s octem. Ve středověku lidé sahali po slámě, mechu či dalších rostlinách. Archeologické nálezy z klášterů v Irsku a Norsku ukázaly, že se na utření po potřebě využívaly též kousky látky.

Nejvíce se toaletní papír zabydlel Číně. Nejstarší záznamy o jeho užití k osobní hygieně pocházejí ze 6. století. V 9. století se jeho věhlas rozšířil tak, že si toho začali všímat i spisovatelé, jež se do Číny dostali v rámci svých cest. Některým tato praktika přišla nehygienická, oproti omytí vodou. Ve zbytku světa si musel toaletní papír počkat na větší oblibu až do zmíněného 19. století, snad jen mimo fakt, že někteří občas užívali alternativu, listy z knih či novin, které na toaletě přečetli.

Galerie:


 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

O Autorovi:

Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události, neobvyklé psychické poruchy, nové technologie nebo filmové události.


Tereza Netrvalová

Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události, neobvyklé psychické poruchy, nové technologie nebo filmové události.

Tipy z kalendáře akcí:

Souhlas se soubory cookie pomocí Real Cookie Banneru