Spolek Slavík v roce 1943. Zdroj: K. Erstová, ZUŠ Hořovice

Hořovický spolek Slavík byl ustanoven před 160 lety. Na jeho tradici navazuje pěvecký soubor místní ZUŠ

Příznivé podmínky k zakládání českých zpěváckých spolků dalo uvolnění politického života po vydání Říjnového diplomu (20. 10. 1860). Vznikla Beseda brněnská (1860), pražský Hlahol (1861), plzeňský Hlahol (1862) a další zpěvácké spolky, tehdy bojovníci za myšlenku národní svobody, síly a české i českoslovanské vzájemnosti. Byla to doba idealistického nadšení i obětavosti, hromadného utvrzování manifestacemi při holdech i pohřbech, pořádáním plesů, výletů, sjezdů, koncertů, akademií, divadelních představení, výstav a dalších dobročinných podniků v duchu hesla pražského Hlaholu „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“.

Z Hořovic až na Valdek

Také v Hořovicích byl už v první polovině roku 1862, tedy před 160 lety, prozatímně ustanoven zpěvácký spolek, který inspirován slavnostmi na vrchu Třemšíně v roce 1861 a monumentálními, pražským Hlaholem pořádanými, Svatojánskými slavnostmi v květnu 1862, zorganizoval již 3. srpna 1862 výlet na tehdy populární blízký hrad Valdek. Na pět set účastníků vesměs v národních krojích tehdy vybralo 28 zlatých 58 krejcarů ve prospěch zraněných Černohorců. Podobný, ještě slavnější výlet, uspořádali hořovičtí také o rok později, 21. června 1863, za účasti okolních spolků a kapel, početného obecenstva, a také poslanců Českého zemského sněmu Josefa Stanislava Práchenského, Emanuela Tonnera či Antonína Otakara Zeithammera. Na ustavující schůzi 27. července 1863 byl předsedou spolku, jejž téměř od počátku zdobí jméno houslového virtuosa Josefa Slavíka (1806-1833), který v Hořovicích prožil dětství, zvolen Jan Macháček, bratr poslance Josefa Macháčka, ředitelem zpěvu učitel Josef Kulhavý, jeho náměstkem Jan Novák a tajemníkem spolku Václav Kokeš. Okázalá slavnost svěcení praporu se uskutečnila 18. července 1868 a v sedmdesátých 19. století byl jedním z nejpřednějších českých zpěváckých spolků; jeho jméno se objevuje v programech četných slavností, akademií, koncertů, divadelních představení, je členem Jednoty pěveckých spolků a později Podbrdské Zvonařovy župy. V závěru 19. století jeho činnost poněkud stagnuje, rozvíjí se však spolupráce s hořovickými ženskými spolky Libuše a Vlasta, s divadelními ochotníky i sousedními zpěváckými spolky.

Zpěvácké spolky, amatérská sborová sdružení, z počátku výhradně mužská, byla na našem území tvořena a činná podle platných ustanovení a zákona; za Rakouska podle císařského patentu z 26.11. 1852, č. 253, pak zákona z 15.11. 1867, č. 134, jenž trval s příslušnými změnami (1919, 1939) až byl nahrazen zákonem č. 68/1951 sb. a prováděcí vyhláškou ministerstva vnitra č. 320/51 ze 4. 10. 1951.

V roce 1892 hořovičtí významně participovali při oslavách odhalení pamětní desky svého patrona Josefa Slavíka na obecné škole v Jincích. Protektorem dvoudenní slavnosti a donátorem artefaktu byl majitel hořovického panství a komárovských železáren Wilhelm kníže von Hanau (1836-1902), jehož komárovská knížecí kapela také slavnost doprovázela; z Hořovic se účastnili členové městského zastupitelstva, knížecí lesníci, zástupci Sokola, divadelní ochotníci, hasičský sbor i sbor vojenských vysloužilců. Spojené pěvecké sbory Příbrami a Hořovic zazpívaly kantátu a chorál Karla Bendla.

Významně spolek Slavík účinkoval při otevření nové hořovické radnice v červenci 1905, při slavíkovských oslavách v roce 1906 a od roku 1907 spolupracoval se spolkem pro pěstování hudby v Hořovicích Smetana. Jeho činnost narušily dvě světové války.

Svůj hudební život se spolkem SLAVÍK jako dirigenti spojili Josef Kulhavý, Karel Stanislav, hudební skladatel a právník Eugen Miroslav Rutte, hudební skladatel a pozdější dirigent Příbramské filharmonie František Forst, František Chodura, Jan Schneeweiss, Jiří Troup či Kliment Matějka.

V padesátých letech jeho činnost umlká. K obnovení činnosti v plném rozsahu, jako se to podařilo blízkému berounskému Slavoši nebo nositeli stejného jména a odkazu, pacovskému Slavíkovi, již nedošlo.

25 let pěveckého souboru ZUŠ Josefa Slavíka

Komorní pěvecký soubor Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice, který je nositelem i regionálních kantorských a hudebních tradic, se začal formovat před pětadvaceti lety, během roku 1997. V rozsáhlých cyklech Po stopách Emy Destinnové, Po stopách Marie Gärtnerové, v cyklech duchovních koncertů, zámeckých nokturn, divadelních představení i běžných koncertů uskutečnil téměř 300 pořadů, je znám také svou bohatou a úspěšnou soutěžní činností. Vyrovnal se s generačními problémy i s nucenou covidovou pauzou. V březnu 2022 jej diváci mohli slyšet na benefičním koncertu pro UNICEF AVE MARIA v klášterním kostele Nejsvětější Trojice v Hořovicích, v dubnu na koncertě STABAT MATER DOLOROSA v kostele Narození sv. Jana Křtitele v Osově. Květen přinese vystoupení na Pražském jaru nebo v Senátu Parlamentu České republiky.

Na úvodní fotce z roku 1943 je první zleva Marie Slavíková, manželka básníka Ivana Slavíka, babička sester Kláry a Veroniky Slavíkových, které v Komorním pěveckém souboru Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice zpívají od samého počátku.

Zdroj: ZUŠ Hořovice

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Cookie Consent with Real Cookie Banner