Proč při přísaze zvedáme ruku a ukazujeme dlaň? Cejchování jako doživotní hanba

V dobách dávno minulých lidé samozřejmě neměli k dispozici dnešní metody sdílení informací, ani trestní záznamy tak nebyly k dispozici obratem. A tak se stávalo, že oním dnes nazývaným výpisem z rejstříku trestů bývalo přímo tělo zločince.

Tetování, které si za klobouk nedáte

Cejchování představovalo popálení kůže rozžhaveným železem, povětšinou na ruce či obličeji. Připomínalo dnes oblíbené tetování, jen s tím rozdílem, že cejch byl synonymem hanby a vyvržení z dobré společnosti. A tak mohl jeden prohřešek skutečně zničit celý život.

Cejchování bylo trestem častým a oblíbeným, vydrželo od starověku až do konce 18. století. Jeho praktičnost tkvěla především v jednoduchosti.

Ukaž ruce, ať víme, s kým máme tu čest

Jak to tak mezi zločinci bývá, recidiva je běžnou záležitostí. A tak odsouzení zloději velmi často znovu kradli, násilníci nadále ubližovali, povětšinou se nenapravili ani podvodníci, vyděrači, stejně jako prostitutky a další pochybné existence. A právě v tomto byl cejch ideálním pomocníkem.

Předvolaná osoba musela před soudní komisí pozvednout ruku tak, aby se díky případnému cejchu zjistilo, zda a z čeho byla již dříve usvědčena. To soudu pomohlo udělat si o dotyčném obrázek, zjistit čeho je schopný a zda je jeho současné obvinění podobné dříve napáchaným zločinům.

Tato zvyklost přetrvala. Vždyť dodnes je zvykem na znamení přísahy pozvednout ruku a ukázat dlaň. Toto gesto je pak nutně vyžadováno při svědecké přísaze u soudu, kde stvrzuje ono známé „budu mluvit pravdu a nic než pravdu“.

Písmeno, které prozradí tvůj trest

Cejchování se lišilo napříč historií i lokalitami. Většinově však mělo podobu vypáleného písmena, případně písmen, označujících konkrétní zločin. A tak například zloděje zdobilo písmeno T, zastupující jeho provinění pod slovem thief. Lhář byl falsehood a jako takový byl označen písmenem F, tulákům a bezdomovcům se zase říkalo vagabond, proto byli poznamenáni písmenem V.

Římské číslice zase označovaly vojáky legií, v tomto případě na paži z důvodu snadnější identifikace padlých. Vojenští zběhové si své znamení nesli vypálené do podpaží v podobě písmene D (deserter), za špatnou morálku si pak vojáci vysloužili zkratku BC (bad conduct) na stejném místě.

Cejchy a značky jako pomůcka zločinců

I zločinci však měli své cejchy a různě značky, které nazývali „cinky“. Ty představovaly jakýsi tajný dorozumívací prostředek lidí na okraji společnosti běžným obyvatelům nesrozumitelný, často vnímaný jen jako dětská čmáranice.

Ony jednoduché kresby a znamení však mohli zloděje upozorňovat třeba na dům četníka, který tedy není vhodné vykrádat, na zdech kostelů bývaly vyryty tajné značky oznamující schůzky kompliců, ono znamení na těle odsouzeného se po jeho propuštění v kruhu zločinců mohlo stát zárukou toho, že se jedná o „jednoho z nich“. A tak se vlastně cejchy ujaly na obou stranách zákona.

Cejchování lidí ve dvacátém století

Označování lidí specifickými znameními však nezaniklo zcela. Samozřejmostí jsou tetování dobrovolná, která vyjadřují životní postoje či příslušnost k dané komunitě. Nechvalně známými pak jsou tetování čísel vězňům koncentračních táborů za druhé světové války, která po celou dobu internace nahradila jejich jména a symbolicky sebrala jejich lidství i práva.

Galerie:

Za zločin přišel trest a zároveň i cejch
Lyndon B. Johnson skládá v roce 1963 prezidentskou přísahu.