Via Carolina jako připomínka středověké dálnice i dob dávno minulých

Možná jste na cestě po dálnici D5 do Bavorska zahlédli cedule Via Carolina. Tyto nápisy lemují i německou dálnici A6 do Norimberku a na hranici Česka s Německem je umístěna velká plastika německého umělce Helmuta Langhammera, která rovněž nese tento nápis. Co v sobě spojení slov Via Carolina ukrývá a proč jej můžeme vidět právě na zmíněných dálnicích?


Kořeny stezky Via Carolina sahají až do pravěku

Via Carolina je novodobé označení historické obchodní stezky spojující Českou kotlinu a Podunají. Trasa, pro kterou se vžilo označení Norimberská cesta, nabyla na významu především ve 12. – 14. století, její kořeny však sahají ještě hlouběji do historie. Již v 9. a 10. století pravděpodobně existovalo spojení mezi Prahou, Starým Plzencem a dnešním Německem. Oprávněně se však můžeme domnívat, že lovecké a kočovné stezky vedly v místech budoucí obchodní tepny již v dávných dobách, kdy Evropa ještě neznala pojmy hranice ani obchod.

Ve středověku však obchod trase dominoval a cesta střídavě buď nabírala na významu, nebo upadala. Záleželo na nabídce i poptávce. Z Čech proudily především drahé kovy, kůže, vosk a plátna. Ze západu obchodníci dováželi luxusní zboží, víno nebo oblečení. Mezi šlechtou bylo oblíbené sukno z Flander. Zároveň do českých zemí proudily i důležité znalosti a technologie.

V krušném období husitských válek sice stezka zrovna nehýřila obchodem, zboží ale i tak mezi Prahou a Norimberkem putovalo, přestože obchodování s kacířskými Čechy bylo zakázáno. K úpadku stezky došlo až během třicetileté války, kdy byla střední Evropa doslova zdevastována a rapidně se snížil i počet obyvatel, kteří zemřeli buďto přímo ve válce, nebo díky následné chudobě, či epidemii. Trasu nahradila takzvaná Zakázaná cesta, která byla schůdnější a rychlejší, ale jak její název napovídá, od doby vlády Karla IV. ji nebylo možné z politických důvodů využívat.

Norimberská cesta spojovala města i vesnice

Význam stezky netkvěl jen v obchodu a ve spojení dvou velkoměst, tedy Prahy a Norimberku. Středověká logistika fungovala na opačném principu než dnešní dálnice. Vzhledem k velmi pomalému způsobu dopravy bylo potřeba, aby cesta spojovala i menší města na trase a díky tomu začala vzkvétat  další sídla – Beroun, Zdice, Rokycany, Stará Plzeň a později i Plzeň a Stříbro. Díky stezce byl také v roce 1115 založen klášter v Kladrubech pro benediktinské mnichy. Obchod tedy neproudil jen mezi dvěma historickými útvary, ale i mezi jednotlivými městy na Norimberské cestě.

Dalším velkým rozdílem, který je pro soudobé cestování velmi netypický, je větvení cesty. Zejména v úseku Kladruby – Weiden měla Norimberská cesta několik alternativních tras, z nichž dvě získaly označení Tachovská a Přimdská větev. Různých odchylek od hlavní cesty bylo ale mnoho.

Největšího významu dosáhla stezka za vlády Karla IV. Ten jako říšský císař a geniální diplomat získal Horní Falc pro České královský, díky čemuž nebylo třeba platit za cestu z Prahy do Norimberku žádné clo.

Via Carolina jako významná obchodní cesta v současnosti

Koridor spojující významná města na trase Praha – Norimberk je důležitý i dnes. Jeho strohé označení D5/A6 není tak libozvučné jako Via Carolina. Název v sobě nese jak odkaz staré obchodní cesty, tak připomínku významného panovníka obou zemí. Dálnice sice přímo nekopíruje Norimberskou cestu a její trasa je bližší spíše Zakázané cestě, nicméně význam současné dopravní tepny je srovnatelný s historickou obchodní cestou, protože i relativně nová dálnice tvoří spoj mezi západní a střední Evropou, po kterém proudí denně tuny zboží.

Když byl v roce 2008 dostavěn poslední úsek německé dálnice A6, novodobé propojení znovu oživilo myšlenku na Norimberskou cestu, a tak je Via Carolina připomínkou historického spojení obou hraničních regionů, které je delší než tisíc let.

Galerie:

Úvodní foto: Antonín Ryska [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)], Wikimedia Commons