Peter Stumpp na dřevorytu Lucase Cranacha. Zdroj: Volné dílo, Wikimedia

V minulosti neupalovali jen čarodějnice. Hojně se soudili i vlkodlaci lačnící po krvi

Obvinění a trest za proměnu ve vlkodlaka může znít v současnosti absurdně. Na konci středověku a počátkem novověku se však tyto skutky poměrně běžně projednávaly, jen je zastiňují monstróznější a dle církve daleko závažnější čarodějnické procesy. Vlkodlak byl podle lidových vyprávění lidožravou postavou, o které se povídalo již ve starém Řecku, ale nejvíce legend vzniklo ve středověku, kdy se v báchorkách mísily antické, pohanské a křesťanské vlivy. Asi nejznámějším příběhem je pohádka O Červené Karkulce. Jak ale mohl člověk dosáhnout obvinění, že se proměňuje ve vlkodlaka a zabíjí děti či domácí zvířata?

Vraždící sodomité pod vlivem kouzelné masti či opasku

Paralelně s čarodějnickými procesy, které se většinou týkaly žen, začalo docházet i k procesům s domnělými vlkodlaky. Dle dochovaných dokumentů ze 16. a 17. století se soudy zabývaly vlkodlaky zejména ve Francii, ale doložit je lze i v Německu a v zemích Habsburské monarchie. Obviněnými byli většinou mladší muži z chudinského prostředí, často pastevci či tuláci a lidé nedbající o svůj vzhled. O některých takových pokoutných individuích, která si nečesala vlasy a neholila vousy, se říkalo, že se paktují s ďáblem a proměňují se ve vlky, načež požírají malé děti. Takové téma se často objevuje v lidových povídačkách a následně s ním pracují i bratři Grimmové.

Co ale bratři Grimmové ve svých pohádkách záměrně vynechali, je sodomie, především pohlavní styk se zvířaty. Toho se vlkodlaci v lidské podobě měli pravidelně dopouštět a snad tak dosahovat proměny v zabijácké zvíře. Už první francouzský proces s vlkodlaky konaný v roce 1521 v Besançonu projednával vraždu dvou malých dětí, ze které byli obviněni dva pastýři. K vraždě se přiznali, ale nejen k tomu. Pod nátlakem tribunály popsali, jak se pomocí kouzelné masti proměňují ve vlky a ukájí tak svoji touhu po dětském mase. Současně se doznali i k pohlavnímu styku s vlčicemi.

Středověká hrůza z vampýrů vycházela z temných představ a zřejmě i ze setkání s těžce nemocnými

Jiný pastevec, tentokrát souzený v roce 1591, také popisoval účinky kouzelné černé masti, která jej proměňuje v krvelačnou bestii. V německy mluvících zemích se zase rozšířila informace o opasku z vlčí kůže a kouzelné formulce, jejichž pomocí se lze proměnit ve vlka. Ať tak či onak, veškeré tyto výpovědi byly zaznamenány na mučidlech a otázkou samozřejmě zůstává, nakolik jim sami obvinění věřili, či zda jsou výplodem soudního tribunálu, který jen potřeboval jejich potvrzení od mučeného. A jak je známo, během tortury lidé řeknou cokoliv, jen aby si ulevili od bolesti.

Senzacechtivost i varování

K procesům docházelo i s evidentně duševně nemocnými jedinci, kteří během výslechů neměli vůbec tušení, o čem je řeč. Takových případů přibývalo zejména ve druhé polovině 16. století ve Francii a v Německu. Všechny tyto osoby končily bez výjimky na popravišti, načež se stalo tradicí, že byly o zločinech těchto domnělých vlkodlaků vydávány letáky nebo brožury, které kolovaly mezi lidmi. Výtisky byly často doplněny ilustracemi a detailními popisy skutků, aby uspokojily senzacechtivost čtenářů. Zároveň je varovaly ne před vlkodlaky, ale před tím, aby nikoho ani nenapadlo pokoušet se jakkoliv zhřešit a navázat spojení s démonickými bytostmi.

Smrt ve jménu Boha. Inkvizice si Bibli vysvětlila po svém. S torturou a trestem smrti však nepřišla jako první

Jedním z nejdiskutovanějších případů jsou zločiny Petera Stumppa, který se doznal, že zabil 18 lidí, kterým snědl mozky. Na mučidlech se také přiznal k sexuálnímu poměru s ďáblicí, která jej obdarovala kouzelným opaskem, aby se mohl stávat vlkodlakem. Další procesy s vlkodlaky rezonovaly společností i v 17. století a doznívaly během následujícího století. Zřejmě poslední soud s vlkodlakem se odehrál roku 1720 v německém Mooshamu, kdy byl popraven tulák, jež si smrt vysloužil za to, že jako vlk roztrhal velký počet krav a další zvěře.

Jak jsem se proměnil ve vlkodlaka, to už jsem zapomněl…

Procesy s vlkodlaky mají společný naprostý nedostatek důkazů, ať už těch, které se týkaly samotného aktu vraždy či zabití zvířat, nebo těch, které obviněné stavěly do role nadpřirozené bytosti. Obvinění sice přiznali kdejaké činy i postupy, jak se dokázali proměňovat ve vlkodlaky, někdy dokonce i v medvědy, ale tribunálu již tuto proměnu nedokázali předvést. Tvrdili, jak jejich opasek ztratil kouzel moc, že zapomněli kouzelné zaříkávadlo, či že jim došla kouzelná mast.

Galerie:

Zdroj: Ch. A. Tuczay – Požírači srdcí

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 


O Autorovi:

V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.


Petr Kutka

V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.

Tipy z kalendáře akcí: