Zašlá sláva plzeňských pivovarů. Ve Štěnovicích se vyráběl i Gambrinus
Češi jsou národ pivařů. Ne náhodou se tak u nás vyrábí pivo světového exportu. Město Plzeň je sídelním oltářem onoho známého Gambrinusu a Prazdroje. Pivní tradici však mají i jiné obce Plzeňského kraje a některé už dnes můžeme vzpomenout jen in memoriam. Svoji slávu pamatuje dnes už bývalý pivovar v západočeských Štěnovicích.
Panský, později akciový pivovar Štěnovice
Štěnovické panství bylo poměrně soběstačné. A tak nepřekvapí, že už v polovině 17. století mělo svého sládka, který spravoval nevelký pivovar za účelem zásobovat místní obyvatele zlatavým mokem.
Základní kámen následného, v blízké budoucnosti prosperujícího pivovaru, byl položen v roce 1765. Panství mělo štěstí na majitele, kteří úroveň tohoto ke statku přidruženého pivovaru usilovně zvyšovali. Onými nejzasloužilejšími byli Ludvík Fritsch a Šebestián Klička. Za Fritschova vedení prošel pivovar rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací, díky čemuž se rapidně zvýšila výroba. Sláva vzkvétajícího pivovaru nezůstala bez povšimnutí, psalo se o něm v novinách, hostil i řadu významných evropských osobností, které se na onen inovativní podnik přijeli podívat. Byl mezi nimi i baron Škoda, od něhož uznání obzvláště potěšilo.
Když se současný majitel rozhodl panství prodat, jako vítězného zájemce určil právě Š. Kličku. Mělo to svůj důvod. Fritsch hledal někoho, kdo bude spravovat panství i pivovar zároveň a Klička sliboval velké věci. A skutečně je naplnil, pivovar nadále vzkvétal. Bylo vyrobeno dokonce 54 000 hl piva ročně. Po jeho smrti však už nikdo takový nepřišel, a tak se statek a pivovar museli prodat zvlášť.
Z pivovaru se později stala akciová společnost, v jejímž vedení byly Agrární a Plzeňská banka. Jak název napovídá, sídlo takto vzniklé firmy „Štěnovický akciový pivovar v Plzni“ se přesunulo do krajského města, ale pivovar fungoval a prosperoval i nadále. Jeho pivo se těšilo oblibě a výroba se zvýšila na 68 000 hl.
Podobně jako většinu průmyslu a obchodu i pivovar negativně zasáhla první světová válka i následná poválečná hospodářská krize. Výroba klesala, ale podnik fungoval dál. Překonal i pro pivovarnictví nepříjemný dobový trend – zdravý životní styl a čistá mysl. Ten způsoboval, že „vlivem abstinenčních zásad ubývalo pijáků hlavně mezi mládeží, holdující sportu“. Stará generace se však svého žejdlíku nepustila.
Osudným se pivovaru stalo připojení k Prvnímu plzeňskému akciovému pivovaru (zkráceně PPAP, budoucí Gambrinus) roku 1928.
Složitý propletenec slučování plzeňských pivovarů
Cesta ke vzniku onoho plzeňského Gambrinus koncernu je dlouhá. Souvisí především s řadou fúzí, kterými byly místní menší pivovary včleněny do svazku s tímto rozpínajícím se plzeňským gigantem. Jejich pivo bylo častokráte levnější, což Gambrinusu přinášelo nepříjemné komplikace, a tak se rozhodl „vzít je pod svá křídla“, oficiálně se však jednalo o sloučení. Toto „partnerství“ se mnohým pivovárkům stalo smrtelným.
Nebyl to jen pivovar ve Štěnovicích, PPAP si podružil i pivovar ve Starém Plzenci, v Rokycanech i další. Jako takový se následně sdružil s konkurenčním Měšťanským pivovarem (budoucí Prazdroj), který vykoupil skoro osmdesát procent tohoto akciového subjektu.
Následovaly fúze s dalšími konkurenty, jejichž cílem bylo rozdělení působnosti i trhu, a v jejichž závěru stojí akciová společnost Plzeňský Prazdroj, coby součást světové pivovarské skupiny SABMiller.
Přesun výroby a smutný konec štěnovické chlouby
Druhá světová válka přinesla další krizi a úpadek výroby i prodeje. Nejvíce zasáhla plzeňský areál pivovaru Gambrinus, který byl v důsledku náletu Spojeneckých vojsk v dubnu 1945 zdevastován.
Gambrinus se rozhodl k pragmatickému kroku, výrobu piva přesunul do nedalekých přidružených Štěnovic. Zde se tento chmelový nápoj vyráběl rok. Jakmile však byl pivovar v Plzni schopný alespoň nějaké činnosti, byla výroba ze Štěnovic přesunuta zpět. Gambrinus se ve Štěnovicích už nevyráběl a nevrátilo se ani místní pivo.
Gambrinus měl v obci krátce sklad piva, poté však o areál ztratil zájem zcela. Ten tak střídavě sloužil jako vojenský objekt, sklad nábytku, vína, nebo chátral. Z původních pivovárenských budov jsou už jen trosky a některé byly již cíleně zbořeny. Dnes je areál majetkem obce Štěnovice, která se snaží o obnovení průmyslové činnosti. Pivovar, v duchu znovu nastoleného trendu zakládání obecních minipivovarů, tu však už s největší pravděpodobností nikdy nebude.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).