Irma Grese. Před popravou zpívala nacistické písně a ve vlasech si dělala lokny
Byla mladá a krásná. Byla ale i zvrácená. Mysl měla zatemnělou ideologií i vlastními perverzními sklony. Nejenže se Irma Grese stala fanatickou nacistkou opovrhující všemi a vším neárijským, jako dozorkyně v koncentračních táborech šla častokrát dál než její kolegyně. Libovala si v trýznění zajatců, čímž zdatně konkurovala mnohým mužským dozorcům. Co víc, pohled na utrpení ji dokonce sexuálně uspokojoval.
Nevzdělaná, ale cílevědomá
Jak už to tak mezi nacisty vykonávajícími pro Hitlera ty nejohavnější činy bývalo, ani Grese (1923 – 1945) nepatřila mezi intelektuální elitu Německa. Ve škole se jí příliš nedařilo, svá studentská léta ukončila ve čtrnácti letech. To, co jí chybělo ve škole, snaha a odhodlání, přenesla do Svazu německých dívek (Bund Deutscher Mädel), dívčí a ženské organizace a jakéhosi protipólu chlapecké Hitlerjugend. Jakkoli se do té doby násilí vyhýbala, ve škole byla údajně i šikanovaná, zde si vštípila nenávist vůči všem ne-německého původu i absolutní až fanatickou víru v Hitlerovu říši.
Jejím snem do té doby bylo stát se zdravotní sestrou, na to však nezískala dostatečnou kvalifikaci. Chvíli působila jako pomocnice v sanatoriu SS Hohenlychen, kde už běžně docházelo k experimentům na vězních koncentračních táborů. Její životní dráha však měla jít cestou ještě zvrácenější. Osobní seberealizaci našla v koncentračních táborech Ravensbrück, následně v Osvětimi a nakonec v Bergen – Belsenu.
Na těchto místech působila jako dozorkyně SS. Svým zjevem smutně klamala, byla pěkná, tvář jako obrázek. Jenže byla ďáblem v rouše beránčím. V táborech se neštítila sebeodpornější práce, bez výčitek posílala vězně do plynových komor, svoji pracovní náplň si s nadšením rozšířila o týrání internovaných, zajatce surově mlátila, nechávala je potrhat psy, během potratů a utrpení žen na ní bylo patrné sexuální uspokojení. Především pak u krásných mladých Židovek si svoji moc užívala, vnímala je totiž jako možnou konkurenci. Kromě násilí si totiž libovala i v perverzních sexuálních orgiích, objevovaly se u ní sklony k nymfomanii, které naplňovala s mnoha místními muži, ale i vybranými ženami. Údajně se zapletla i s nechvalně známým velitelem Osvětimi (Březinky) a tábora v Bergen – Belsenu Josefem Kramerem, či s bestiálním osvětimským lékařem Josefem Mengelem. Za svá zvěrstva si vysloužila přezdívku „Krásná bestie“, v Osvětimi se jí pak mezi vězni neřeklo jinak než „Osvětimská hyena“.
Krásná a Hitlerovi věrná až do poslední chvíle
Ale i její dny kruté nadvlády byly zpečetěny. Byla zatčena v Bergen – Belsenu a obžalována z válečných zvěrstev a zločinů proti lidskosti. Soud nad ní a dalšími podobnými posluhovači konečného řešení židovské otázky trval dva měsíce, od 17. září do 17. listopadu 1945.
A stejně jako mnozí další i ona byla odsouzena k trestu smrti. Své svědomí však nezpytovala ani v poslední chvíle života. Místo toho si zachovala své dvě typické dominanty, krásu a věrnost nacismu. I ve vězení tak zarputile dbala na svůj vzhled, vlasy si provizorně natáčela hadříky, i ve vězeňském mundůru vystupovala jako sebevědomé ztělesnění půvabu. Ani noc před samotnou popravou pak nestrávila v modlitbách či lítostí nad svými skutky. Vesele zpívala nacistické písně.
I na popravišti diktátorkou
Nebožáky v koncentračních táborech trápila dlouhou a bolestivou smrtí. Jí se však dostalo pocty zemřít milosrdně. Díky profesionálnosti mistra popravčího vše proběhlo přesně tak, jak zněl její poslední povel v životě, směřovaný k popravu vykonávajícímu Albertu Pierrepointovi: „schnell“ (rychle). Stala se nejmladší popravenou válečnou zajatkyní, bylo jí tehdy pouhých 22. let. Toho dne, 13. prosince 1945, zaplatila za svá zvěrstva nejen ona, ale i další odsouzení nacisté. Jedním z nich byl i její bývalý milenec Josef Kramer.
Galerie:
Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).