Pauline Kneisslerová – Anděl smrti nacistického Německa
Matka tří dětí diagnostikovaná jako epileptička. Tříletá dívenka s poruchou intelektu nebo muž ve středních letech s bipolární poruchou – to je jen vzorek pacientů s duševními poruchami, které nacistické Německo vidělo jako hrozbu jejich ideologie čisté rasy. Jakou roli v této hrůze sehrála zdravotní sestra Pauline Kneisslerová?
Pauline před 2. světovou válkou
Pauline Kneisslerová se narodila a vyrůstala původně v Ruské říši. Pocházela z bohaté rodiny s německými kořeny, její otec jí zajistil soukromého učitele. Avšak poté, co se k moci dostali komunisté, nově zformovaný Sovětský svaz začal vyhrožovat násilím lidem z vyšších vrstev a nakonec dívčinu rodinu připravil o finanční prostředky. Rozhodli se tedy utéci a přestěhovat se do Německa.
Pauline byla nucena najít si práci. Celý život si přála stát se dětskou sestrou. Zdálo se, že se na ni usmálo štěstí, protože zrovna tuto pozici našla v prestižním institutu. O pár let později, kvůli škrtům v rozpočtu, však zaměstnání ztratila. Přesunula se tedy jinam, začala pracovat jako zdravotní sestra na oddělení duševně nemocných.
Nacisté se začínají rozpínat
Pauline z této práce již tolik nadšená nebyla, ale nedalo se nic dělat, potřebovala peníze. Na konci 20. let 20. století si nacisté začali získávat oblibu. Pauline se jejich ideologie také zamlouvala, protože slibovala nový začátek pro Německo – stát, který se stále ještě snažil dostat z prohry v první světové válce. Nacisté navíc také neměli rádi komunisty, což se s jejím myšlením rovněž shodovalo. Mladá Pauline tak vstoupila do nacistické strany a později se dostala až do vedení ženské nacistické organizace.
Na začátku 2. světové války Pauline pracovala pro psychiatrické oddělení více než deset let. Její život se ale významně změnil poté, co dostala pozvánku od nejvyšších představitelů nacistické strany.
Začátek konce
V prosinci 1939 si nacisté Pauline předvolali do Berlína. Během setkání s dalšími mladými zdravotními sestrami byl představen nový státní program, který měl zaručit milosrdnou smrt všem těžce nemocným a trpícím pacientům. Systematické vyvražďování Židů totiž nebylo jediným cílem režimu. Roku 1939 vznikl program nazvaný akce T4. Cílil na zabíjení mentálně a fyzicky nemocných jedinců ubytovaných v institucích napříč Německem a jím anektovaných území. Lidé, kteří trpěli nevyléčitelnými duševními nemocemi, vývojovými vadami nebo tělesnými postiženími byli viděni jako geneticky nebezpeční a současně představovali finanční břímě.
V roce 1940 tak začali představitelé zrůdného režimu svážet pacienty z různých institucí do jednoho ze šesti center na zabíjení v Německu či Rakousku. Pacienti byli vždy krátce po příjezdu zplynováni a spáleni ve speciálních krematoriích.
Role Pauline v zabíjení znevýhodněných
Poté, co byla Pauline seznámena s programem T4, přijala svoji roli a přísahala, že vše uchová v tajnosti. Jejím úkolem měla být pomoc s převozem obětí do plynovacích center. Jednalo se o přibližně 70 lidí za den. Nejprve je jen připravovala, svlékala nic netušící oběti a dováděla na místo. Pacienty sama nezabíjela, plyn do komor pouštěli lékaři.
Nacisté se tuto praktiku snažili udržet pod pokličkou, ale přesto se dostala na veřejnost. Tato skutečnost je donutila v roce 1941 program zastavit. Přestávka trvala přibližně rok. Pro Pauline to znamenalo začátek nové práce. V zimě roku 1942 požádala o účast na tajné misi jako dobrovolnice. Šlo o východní misi, kde Pauline údajně usmrcovala vážně raněné vojáky nebo ty, u kterých se projevily psychické obtíže z válečného traumatu.
Pauline se vrací na psychiatrii
Po východní misi se opět vrátila do Německa. V tu dobu byl program T4 znovu aktivován a zdravotníci z centra Kaufbeuren pro duševně nemocné začali opět vraždit pacienty. Zdravotní sestry je usmrcovaly předávkováním léčivého přípravku – luminolu nebo morfia. V roce 1944 poslali na toto oddělení také Pauline. Není jisté, kolik pacientů sama zavraždila, ale nejspíše se jednalo o stovky osob.
Pauline po válce přiznala svoji účast na vraždách. Byla odsouzena na čtyři roky ve vězení, z čehož si skutečně odseděla 3,5 roku. Po propuštění začala opět pracovat jako zdravotní sestra v relativně dobře známém ústavu pro duševně nemocné v Německu. Do důchodu odešla v roce 1963.
Je až s podivem, že jí bylo umožněno dožít bez většího trestu za zmařené životy. Zemřela v lednu 1989 ve věku 88 let.
Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události, neobvyklé psychické poruchy, nové technologie nebo filmové události.