Pouštění žilou bylo v minulosti nejrozšířenější lékařskou metodou. Praktikovali jej i u holiče
V minulosti bylo pouštění žilou neboli venesekce nejčastějším lékařským zákrokem. Na vrcholu jeho popularity v 19. století si lidé nechávali nařezávat žíly dokonce i preventivně a ani k tomu nepotřebovali zkušeného lékaře, stačil zručný lazebník. Co naplat, že si spíše škodili. V dnešní době je pouštění žilou považováno za zastaralou metodu bez efektu, která může sice dočasně ulevit, ale z lékařského hlediska je až na výjimky zdraví škodlivá.
Žíly si lidé řežou od nepaměti
Pouštění žilou je možná nejstarší lékařskou praktikou vůbec. Starým Egypťanům měla údajně pomáhat při migrénách. Proces to byl jednoduchý a bolestivý. Lékař vytipoval vhodné místo na těle a poté žílu otevřel primitivní obdobou lancety nebo ostře nabroušeným kusem dřeva. Krev vytékala do připravené nádoby a nemocnému se v důsledku její ztráty ulevovalo tím, že padal do mdlob. Pokud pacient trpěl vysokým krevním tlakem, což ošetřující v té době nemohl tušit, dočasně mu klesl. To mohlo pomoci i při bolehlavu. Rizika ze ztráty krve samozřejmě převažovala a kolik lidí v souvislosti s venesekcí zemřelo ve starém Egyptě či kdekoliv jinde, historici samozřejmě netuší. Neodborně provedený či opakovaný zákrok ale zcela jistě vedl v mnoha případech ke smrti.
Řecký lékař Erasistratus, který žil ve třetím století před naším letopočtem, věřil, že všechny nemoci pramení z přebytku krve, a tak horlivě řezal kohokoliv s jakýmkoliv problémem. Naštěstí si myslel, že v tepnách proudí vzduch, proto zůstaly mimo jeho pozornost. Římský lékař Galén, žijící ve druhém století našeho letopočtu, vycházel z Hippokratovi teorie o nutnosti rovnováhy čtyř tělesných šťáv – krve, hlenu, žluté a černé žluči. Právě jeho spisy učinily z pouštění žilou běžnou techniku v celé římské říši.
Ve středověku prováděli pouštění žilou hlavně lazebníci
Rozkvět venesekce přišel se středověkem. Ať už pacient trpěl dnou, horečnatými stavy, neštovicemi nebo morem, pouštění žilou přišlo téměř vždy na řadu. Nařezávaly se žíly nebo dokonce tepny nejčastěji na předloktí či na krku. Za přelomový okamžik by se dal považovat rok 1163, kdy církev zakázala mnichům a kněžím některé zákroky vykonávat. Mezi nimi bylo i pouštění žilou, a tak se jej ujali lazebníci, kteří byli v práci s břitvou velmi zkušení. Dokázali také trhat zuby a někteří se nebáli ani amputací. Zákazník se tak mohl nechat oholit, ostříhat a přitom mu z ruky odkapávala krev do lavoru. Inu servis se vším všudy.
Zákrok populární u chudých i slavných
V 18. století bylo pouštění žilou dovedeno k dokonalosti. Lékaři a stále i lazebníci používali speciálně vyvinuté nástroje, kterými bylo možné provádět řez méně bolestivě a s naprostou přesností. Je až s podivem, jak byla metoda rozšířená mezi všemi vrstvami společnosti. Francouzská královna Marie Antoinetta si venesekci vyžádala po porodu své první dcery v roce 1778. Prý se jí okamžitě ulevilo, což spíše souviselo s tím, že se v místnosti zrovna otevřela okna. V roce 1799 si George Washington nechal pustit žilou pro velké bolesti v krku. Bohužel nebyl po ruce žádný odborník, a tak byl zákrok proveden velmi amatérským způsobem. Prezident prý ztratil přes litr krve a druhý den zemřel. Jeho lékař poté vyslovil domněnku, že Washington mohl skonat v souvislosti se ztrátou krve, ale jeho názor byl spíše ojedinělý.
Definitivní odklon od pouštění žilou přineslo až 19. století. Tehdy jej někteří lékaři začali kritizovat. Bylo to v době, kdy si tuto metodu lidé prováděli i preventivně a ještě častěji si na tělo přikládali pijavice. Ty odebíraly krev daleko šetrněji. Obě praxe jsou dnes vzácné. Krev se někdy odebírá pacientům trpícím hemochromatózou, což je ojedinělé onemocnění způsobující hromadění železa v těle. Aby nepoškozovalo organismus, pacienti pravidelně podstupují jakousi obdobu venesekce. Pijavice se výjimečně využívají v mikrochirurgii a plastické chirurgii.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.