Požár největší české kostelní věže zvládli Plzeňané v roce 1835 zkrotit
Požáry budov i celých měst nebyly v minulosti ničím výjimečným. Nebezpečí hrozilo hlavně během bouřek, kdy do dřevěných konstrukcí střech bez hromosvodů čas od času zkrátka uhodilo. Ani Plzeň se velkému požáru nevyhnula. 6. února 1835 zasáhl blesk věž kostela sv. Bartoloměje a pohroma byla na světě.
Blesk udeřil do věže našeho nejvyššího kostela kolem třetí hodiny ranní. Celé město tehdy vzbudily dvě silné hromové rány, které zásah doprovázely. Podle dochovaných svědectví měly takovou razanci, že někteří čekali zemětřesení. Krátce na to se začaly objevovat první plameny ve věži.
Ve městě byl vyhlášen poplach. V ulicích se bubnovalo a lidé vybíhali do ulic. Nejprve jen bezmocně přihlíželi, jak se požár zmocňuje věže, dokud se k činu neodhodlali dva tesaři, kteří chtěli hořící část věže odříznout. Jenže práce to byla marná a náročná a požár se stále šířil.
Před pátou hodinou ranní se zřítila báň s křížem na náměstí. Báň se roztříštila a z ní vypadla schránka se starými pamětními dokumenty. O chvíli později se naposledy rozezněly zvony pod věží. To už bylo jasné, že se věž nepodaří před ohnivými pařáty uchránit a lidé začali vynášet věci z kostela na plochu náměstí nebo do blízkého františkánského kostela. Chvíli po šesté hodině spadl na náměstí zvon ohlašující čas. Po něm se do vnitřku věže propadl hodinový stroj a uvolnil památné zvony Bartoloměje, Marii, Prokopa, Víta a Ludmilu. Podle pozorovatelů vydávaly děsivé a smutné zvuky.
Věž hasilo i císařské vojsko, ale snaha o cokoliv ve věži byla marná, proto se hasiči a odvážní měšťané začali soustředit na ochranu okolních domů, které ohrožovaly padající trámy, a na kostel, kam se nakonec požár skutečně nedostal. Byla to heroická práce a několik mužů bylo zraněno. Přesto nikdo během nebezpečného požáru, který postupoval shora, nezemřel a nikdo nebyl ani vážně zraněn. Velkou zásluhu na uhašení měl jistý kameník, který vytvořil na severní straně věže otvor pro hasičské stříkačky. Díky tomu se konečně podařilo dostat vodu tam, kde bylo třeba.
Úklid sutin trval až do 19. února, ale již 11. února byl interiér kostela přístupný tak, aby se mohli konat bohoslužby. Za velkou odvahu získali někteří měšťané písemné uznání a finanční odměnu od magistrátu. Vojákům bylo dopřáno navíc 10 sudů piva. Nové zvony pro kostel dodal mistr zvonař Václav Perner a již v červnu stejného roku byly první čtyři umístěny na prozatímní dřevěnou věž u Šternberské kaple. Na věž kostela, který je v současnosti již katedrálou, byly instalovány až o dva roky později, kde se poprvé rozezněly na Velký pátek 25. března 1837. Oprava věže byla dokončena první lednové dny roku 1838.
Nebyla to ale poslední pohroma, která kostel sv. Bartoloměje postihla. V říjnu roku 1870 zasáhla Plzeňsko vichřice, jakou nikdo nepamatoval. Mnoho objektů ve městě bylo poškozeno a vítr se vyřádil i na střeše kostela. Spadl východní štít trojlodí a během pádu zničil klenbu presbyteria a Šternberské kaple. Tehdy během vichřice vypukl požár také v Měšťanském pivovaru, který ale nenapáchal žádné větší škody.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.