Raoul Wallenberg. Za záchranu tisíců Židů do historického zapomnění i faktického zatracení
Každá válka odhalí v důsledku nebezpečí a všudypřítomného rizika charaktery lidí. Někteří se snaží žít tiše až neviditelně, jiní jdou s davem pro vlastní cíle a malá hrstka odvážných útlaku vzdoruje. Takový byl i Raoul Wallenberg. Šel přímo proti nacistickému příkazu k likvidaci všech maďarských Židů.
Dobrý člověk v dobré společnosti
Narodil se 4. srpna 1912 ve švédském Stockholmu do vážené a majetné rodiny. Intelektuální nastavení rodičů přejal. Velkým vzorem mu byl i jeho dědeček Gustav, uznávaný švédský diplomat. Své vzdělání Raoul zakončil na univerzitě v Michiganu (USA), následně se vrátil do Švédska a začal se živit jako obchodník.
Stal se zástupcem zahraničního obchodu středoevropské obchodní společnosti. Jeho nadřízeným byl Kálmán Lauer, muž jemuž v žilách kolovala židovská krev. To on jej seznámil s Maďarskem, kam spolu častokrát jezdili na obchodní cesty i soukromé návštěvy. Muži spolu tak strávili mnoho času, během něhož Lauer poznal Wallenbergovy kvality nejen obchodní, ale i řečnické, vyjednavačské a v neposlední řadě ty čistě lidské.
Maďarské represe
V březnu 1944 napadl Hitler Maďarsko, svého spojence se zaječími úmysly (neboť začalo zvažovat příměří se západními Spojenci). Následoval klasický teror, jehož hlavní náplní bylo i zde „vyčištění“ území od židovského obyvatelstva. A tak i z Maďarska začaly vyjíždět transporty, přeplněné k prasknutí byly denně vypraveny až čtyři vlaky o 45 vagonech. Do července bylo deportováno kolem 440 tisíc lidí. Drtivá většina, na 320 tisíc z nich, šla rovnou do jedné z osvětimských plynových komor. Zbylí trpěli a umírali v důsledku místních nelidských poměrů a tvrdé práce.
Bylo rozhodnuto o likvidaci všech maďarských Židů. Na hladký průběh přijel dohlížet Adolf Eichmann, spolustrůjce holokaustu, který organizoval deportace. O bezproblémovém průběhu však nemohla být řeč, zorganizoval se totiž mnohočetný odboj, zacílený na záchranu zbylých Židů, kteří byli koncentrováni především v Budapešti. Zdejší židovská komunita čítala na 200 tisíc lidí.
Švédský diplomat v boji proti bezpráví teroru hákového kříže
Významnou měrou se o pomoc těmto lidem zasloužila mise, která byla výsledkem jednání světového židovského kongresu, amerického výboru pro válečné uprchlíky a neutrálního švédského ministerstva zahraničí. Do Budapešti měl být vyslán diplomat, který by začal otázku záchrany Židů řešit. Byl jím právě Raoul Wallenberg, kterého do této funkce navrhl jeho bývalý vedoucí Lauer, coby člen organizované revolty. Lauer nepochyboval, že jeho favorit má všechny potřebné vlastnosti, především zdravý rozum a srdce na správném místě.
9. července 1944 tak Wallenberg dorazil do Budapešti. A začala jeho velká úloha v dějinách. Pro Židy sháněl potraviny, oblečení, léky, vydával ale především tzv. Schutz-Passen (ochranné pasy), švédské dokumenty, které z jejich nositelů dělaly švédské příslušníky čekající na repatriaci a tudíž nespadající pod nacistický diktát. Jejich kvótu několikanásobně zvýšil tak, aby mohl zachránit co nejvíc osob. Založil rovněž 32 „bezpečných domů“ pod ochranou švédské legace. Nebál se postavit bezpráví na protest a o židovských transportech jednal přímo s Eichmannem. Wallenberg a jeho kolegové se zasloužili o záchranu tisíců životů, odhady se pohybují mezi 20 – 100 tisíci.
Záhadné zmizení a neobjasněná smrt
Nikdo z nacistů mu za jeho troufalost neublížil, byl pod ochranou diplomatických dohod. Osudným se mu stal až příchod osvoboditelské Rudé armády. Byl nařčen ze špionáže a zatčen. Už ho nikdy nikdo neviděl. Dodnes se spekuluje o jeho smrti, nejen o datu, ale i o způsobu. Až v říjnu 2016 byl formálně prohlášen za mrtvého.
Pro Švédy se stal národním hrdinou, je respektován v USA, Izrael ho ocenil titulem „Spravedlivý mezi národy“. V Praze byla roku 2014 otevřena promenáda, která nese jeho jméno. Širokou veřejností byl však zapomenut.
Galerie:
Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).