Zdroj: CC0

Tanec jako netradiční příčina smrti. Středověké taneční mánie kosily lidi po stovkách

Tomuto středověkému nešvaru se říká „taneční mor“ a je to název vskutku trefný. V místě, kde toto nekontrolovatelné taneční běsnění propuklo, se totiž šířilo lavinovou rychlostí. A podobně jako u moru nebyl znám důvod výskytu, ani účinná léčba.

Sedm ran tanečních

Tanec je spojen se zábavou a veselím, kdysi dávno však měl být předzvěstí smrti. Údajně se tak stalo celkem sedmkrát na různých místech Evropy. K prvnímu případu mělo dojít o vánočních svátcích roku 1021 v německém Kölbigku. Oním nejznámějším a co do informací nejdochovanějším je však pravděpodobně incident poslední, z dnes francouzského Štrasburku.

Psal se rok 1518. Jednoho letního dne začala na ulici tančit žena. Jen tak. Historie ji nazývá Frau Troffea. Tančila celý den a noc, druhého dne už nebyla sama, další a další lidé se k ní v následujícím měsíci přidávali. Konečný počet takto harašících se pohyboval kolem čtyř set. Tancovali do rytmu hudby, kterou slyšeli nejspíš jen oni sami. Scéna jako z ústavu pro choromyslné. Dospělí lidé skákali a jásali ze všech sil do ticha všedního dne. Působili jako nabití energií, snad očarovaní. Jejich chování gradovalo až do běsnícího šílenství a perverzního bujaří. Někteří údajně chtěli přestat, ale nešlo se zastavit. Samozřejmě, že lidský organismus takovouto zátěž dlouhodobě nevydrží, a tak tanečníci začali postupně kolabovat a umírat na následky infarktů, vyčerpání nebo třeba dehydratace.

Jak si to vysvětlit? Porůznu

Nalézt vysvětlení se lidé snažili už během těchto incidentů. Radní ve Štrasburku například přijali myšlenku, že takto postižení tancují z důvodu horkem přehřáté krve. Poněkud nepochopitelně tak dav nechali tančit dál, aby onu horkokrevnost pohybem dostali ze svého těla ven. Přirozeně to nepomohlo a došlo na odvolávání se na Boží trest, prokletí, hříšnou duši, ale i rituál tajné sekty zběhů ve víře.

Postupně se začalo uvažovat nad ovlivněním jakousi látkou, například pavoučím jedem, ale i drogou. Přesvědčivě se tváří možnost hromadného požití námelu (paličkovice nachová), coby houby parazitující na obilí, jejíž látky mohou vyvolat stavy podobné požití LSD. Lidé by se tak konzumací pečiva nechtěně „zdrogovali“. To by vysvětlovalo halucinace i rozumu odporující jednání, nikoliv ale mnohadenní příval energie bez dodání další dávky látky. Přitom se prý skutečně tancovalo v jednom kuse, bez jídla i pití. Námel se ukázal jako možné, avšak komplikované a neprůkazné vysvětlení.

Ani dnešní hypotézy nedokáží tento otazník s určitostí zodpovědět. Často se objevuje odkaz na hromadný stav transu v důsledku stresu i hysterie z šířících se povídaček o tomto fenoménu. To by onu „nadlidskou“ výdrž mohlo vysvětlit.

Proč zrovna zhouba v podobě tancování?

Proč ale právě tanec a obavy z něj? Jakýsi odkaz můžeme najít v samotném potenciálu středověké společnosti. Ta si začala velmi libovat v tanci, veselé točení se v rytmu mělo být na hranici posedlosti. Tyto uvolněné mravy se však nelíbily katolickému řádu dominikánů.

Začali tak šířit různé zvěsti od tance odrazující. Vznikla třeba pověra o tzv. tanci smrti, do něhož se s odbitím půlnoci pouštějí nebožtíci ve snaze vtáhnout do kola i živé. Taneční mor ve své radikální formě se těmto výhrůžným zvěstem značně přibližuje. Přesto, že historické dokumenty potvrzují výskyt tanečního bujaří, je třeba mít rovněž na paměti, že se může jednat o informace zkreslené či nadnesené. Taneční mor tak pravděpodobně zůstane další nezodpovězenou záhadou.

Tanec smrti se stal námětem mnoha umělecký děl:

Zdroj: K. Bergdolt – Černá smrt v Evropě: Velký mor a konec středověku
Fotky: Volná díla




Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz

 
Přidat na Seznam.cz