Vánoční zvyky, na které se téměř zapomnělo. Jaké z nich znáte?
Ozdobený vánoční stromek s bohatou nadílkou, kapr a salát k večeři, rozdávání Betlémského světa nebo zpívání koled. To všechno jsou rituály, které v současnosti k Vánocům neodmyslitelně patří. Zvyky a tradice se ale v průběhu doby mění, a tak mnoho kdysi populárních obyčejů zcela zaniklo a přežívají pouze v historických spisech. Zároveň se neustále rozvíjejí nové zvyky, které jsou zpravidla zrcadlem doby, ve které se zrodily. Víte, kdo je Perchta, nebo proč u štědrovečerní tabule musel sedět sudý počet strávníků?
Perchta s krvavou dýkou
Pokud se na Štědrý den nepostíte, maximálně vám hrozí, že neuvidíte zlaté prasátko. To není žádný velký trest proti tomu, co dříve hrozilo zejména mlsným dětem, které se s půstem během dne nemohly smířit. Porušení přísného půstu znamenalo nejen oželení zlatého prasátka, ale také drastickou návštěvu Perchty, která hříšníky odvleče a rozpáře jim břicha.
Perchta je odvozeninou německé Berchty, Bílé paní. Z ní se transformovala nejen Perchta, ale i Lucka, která v některých krajích obcházela stavení na svátek sv. Lucie, a to 13. prosince. Podobně jako Lucie i Perchta obcházela stavení, ale až na Štědrý večer. V mnoha krajích na sebe mladá děvčata navlékala bílá prostěradla nebo šaty a obcházela domácnosti s dřevěnou dýkou, jejíž špička byla nabarvena na červeno. V některých krajích se Perchtou stávali muži.
Perchta nebyla zrovna přívětivá bytost. Během Štědrého večera nenadělovala ani nechválila za střídmost. Porušení pravidel však těžce trestala. Zejména v malých dětech vzbuzovala respekt i obavu. Zároveň však zajišťovala dodržení tolik důležitého půstu, který byl pro mnohé děti nepochopitelný.
Štědrovečerní večeře byla nadílkou sama o sobě
Adventní půst končil na Štědrý večer. S východem první hvězdy hospodyně oznámila, že se rodina může posadit ke stolu a začalo hodování. Kapr se salátem stal tradičním pokrmem až ve 20. století, v dřívějších dobách byla večeře jiného rázu a obvykle byla o několika chodech. Většinou se jednalo o luštěninové polévky, kubu, pukance nebo různé nákypy. Hlavní chod doplňovalo pečivo, ovoce a sladkosti. Lidé věřili, že bohatá tabule je zárukou hojnosti v nadcházejícím roce, a tak se hodovalo do sytosti. Část jídla se dávala i hospodářským zvířatům, případně se pokrmy házely i do studní či se dávaly na pole, aby byla půda nadále plodná.
Lidé také věřili, že u stolu nesmí večeřet lichý počet strávníků, a tak rodiny dělaly vše proto, aby se u tabule sešly v sudém počtu. Zvykem bylo zvát sousedy či příbuzné. Sudý počet stolujících byl zárukou všeho dobrého v nadcházejícím roce pro všechny hosty. Před večeří se lidé pomodlili a po jídle se rozdávaly dárky. Dary však připomínaly dnešní mikulášskou nadílku. Během 16. století se díky protestantskému vlivu začal klást větší důraz na obdarování dětí a od té doby se Vánoce postupně proměňovaly ve svátek, který přináší největší radost právě jim. Dárky se však nedávaly pod stromeček, protože tento zvyk se do českých zemí dostal až během 18. století.
Lidové předvídání budoucnosti
Dnes stále někteří lidé rozkrajují jablka a podle tvaru jadřince odhadují svůj osud. Jiní lijí vosk do vody a ze vzniklého tvaru zjišťují, co je potká. Kdysi ale byly formy věšteb rozmanitější a věřilo se, že Štědrý den je pro odhalování budoucnosti nejpříznivějším dnem v roce.
Zejména na vesnicích bylo populární předvídání budoucnosti svobodných děvčat. Dívky často chtěly vědět, kdo bude jejich budoucím manželem, kolik budou mít dětí, nebo kdy se vdají. Jedním ze zvyků bylo pouštění dvou skořápek se svíčkami od vlašských ořechů po vodě, pokud se skořápky blížily k sobě, dívku čekalo v brzké době manželství. Jinde se házel přes rameno střevíc směrem ke dveřím, pokud špička boty ukazovala ke dveřím, děvče mělo mít do roka svatbu.
Maškarní průvody a lidové veselice
Zejména v 16. a 17. století byly o Štědrém večeru populární maškarní průvody. Veselí se samozřejmě nelíbilo církevním představitelům ani silně věřícím. V bujarém veselí viděli pohanské rouhání. Tyto rituály opravdu souvisely s předkřesťanskou dobou a jsou spojovány s oslavami zimního slunovratu. V některých krajích koledovali pastýři, jinde ponocní nebo trubadúři. Koledníci často dostávali sušené ovoce, vánočky nebo jiné dary.
Půst, klid a nabírání sil na jaro
Při adventním půstu se nesmělo jíst maso a tabu byl i alkohol. Advent byl ještě v nedávné minulosti obdobím odpočinku obzvláště pro lidi, kteří se živili zemědělstvím. Během krátkých dní a dlouhých nocí bylo více volného času, půst působil jako očista těla i duše a organismus nabíral síly na jaro, stejně jako příroda.
S industrializací, rozvojem měst, odklonem od víry a přeměnou společnosti se předvánoční odpočinek změnil v materiální honičku. Během 20. století se toto období stalo součástí obrovských marketingových kampaní i velkého utrácení peněz. V nejedné firmě se můžete setkat s moderním termínem „high season“ (vrchol sezóny), který předvánoční čas v současné společnosti dokonale vystihuje; shon, stres, vysoké nasazení a vysoké zisky. Tolik potřebný odpočinek ale většině lidí chybí. V prosinci je málo světla a počasí přeje nejrůznějším chorobám. Již tak zatížený organismus je často zbytečně přetěžován. Naši předci věděli, proč v prosinci odpočívat. V tom bychom si od nich mohli vzít příklad, protože Štědrý večer není jen o hromadě dárků.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.