Velkomeziříčská tragédie. Povstalci zemřeli za předčasnou oslavu německé prohry

Květen 1945 se nesl v duchu napjaté, ale i euforické atmosféry. Konec války byl neodvratitelný, Spojenci vítězili a drtili nacistické okupanty. Ti se však do poslední chvíle bránili zuby nehty. K boji byli připraveni i členové československého odboje, kterým blížící se osvobozenecká vojska dodala odvahu. Pokus o převrat ve Velkém Meziříčí se však smutně nepovedl.

Povstání i falešné zvěsti o německé kapitulaci

V prvních květnových dnech už byla nacistická destabilizace více než patrnou. Některá města se tak rozhodla povstat proti hroutícímu se nepříteli. Dne 5. května tak učinila Praha. Lidé ničili nacistické vlajky a nahrazovali je československými v duchu znovunabytého vlastenectví. Následující den dopoledne tak učinili i obyvatelé Velkého Meziříčí.

Jejich kuráž podporoval fakt, že městem procházely ustupující německé čety. Navíc kolovaly zvěsti o tom, že říše už padla a došlo ke kapitulaci. Rozkaz k ústupu už byl skutečně vydán, ale válka ještě neskončila. Ve městě dosud přítomní nacisté se nehodlali vzdát a čekat na příchod Spojenců.

Velké Meziříčí
Velké Meziříčí zažilo smutný konec 2. světové války.
Vyjednávání v atmosféře vzájemné nenávisti

Na místní radnici se zorganizoval revoluční národní výbor (RNV). Ostraha objektu byla svěřena členům odbojové skupiny Rady tří – TAU v čele s Miroslavem Vetiškou. Ze svého úkrytu vystoupil i čelní zástupce ilegální komunistické strany Jindřich Nováček. Ti všichni byli připraveni začít psát nové svobodné dějiny.

Bylo však potřeba vypořádat se s dosud stále přítomnými členy Wehrmachtu, gestapa a dalších německých zástupců. Že válka končí, bylo jasné všem, RNV se tak rozhodl k diplomatickému vyjednávání. Němci měli složit zbraně a izolovat se, za což by proti nim revoluční správa nijak nezasáhla a dokonce by je i zásobovala. Jednání však od samého počátku nemělo naději na úspěch. I přes uzavření relativního příměří docházelo z obou stran k násilným výpadům, které v několika případech skončily i smrtí.

Když desátá odbila

Jelikož bylo co projednat, odmítli přední zástupci povstání návrh stáhnout se do úkrytu. Nevěřili v nacistickou protiakci a na radnici zůstali do pozdních hodin.

Kolem desáté hodiny v noci však pochopili, že je zle. K Velkému Meziříčí mířily německé tanky. Nacisté, izolovaní ve městě pod dohledem povstalců, si zavolali o pomoc, neboť telefonní dráty jim nebyly odstříhnuty.

Necelou hodinu po obdržení této znepokojivé zprávy už se jednotky SS dobývaly do budovy radnice. Nebylo kam utéct, vedlejší východy byly uzamčeny.

Naděje na přežití? Šedesát ku jedné

I přes smírné pokusy ze strany povstalců zástupci SS smlouvat nehodlali. Všechny přítomné podrobili tvrdému výslechu. 57 z nich si vyslechlo krutý závěr – vinný s trestem smrti. 56 osob, které byly na radnici zatčeny, bylo odpoledne 7. května bez milosti či možnosti odvolání za městem postříleno jednotkami tzv. Exekutivkommanda. Jen komunista Nováček byl pro odstrašení oběšen na lampě městského osvětlení. A v následujících dnech mrtvých ještě přibylo, za onen povstalecký vzdor zaplatilo životem celkem 60 lidí. Zemřeli jen pár hodin před koncem války.

Velitel Rady tří – TAU Vetiška si život zachránil, v nastalém zmatku se mu podařilo uniknout ke své odbojové skupině. Té nařídil nepokračovat v povstání a stáhnout se, čímž osud v té době ještě žijících radních zpečetil.

poprava
Nacistické Exekutivkommando v akci. Takto zemřeli i povstalci ve Velkém Meziříčí. Foto: Bundesarchiv, Bild 101I-212-0221-07 / Thiede / CC-BY-SA 3.0
Řada špatných rozhodnutí

Při následné poválečné rekonstrukci těchto nešťastných událostí vyvstalo množství chybných kroků. Nejen ona osudná chyba ponechat nacistům funkční telefonní aparát, ale i Vetiškovo nařízení nebránit zbylé zatčené, stejně jako uspěchanost rozhodnutí k povstání vůbec přistoupit.

Jenže jak se říká „po bitvě je každý generál“ a soudit jednání lidí, kteří byli nuceni okamžitě reagovat na nově přicházející radikální podněty a čelit bezprostřednímu nebezpečí, by nebylo správné.


Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Úvodní foto je ilustrační.