Chcete rozumět svému psovi, morčeti nebo andulce? Možné to je, bude to ale chtít čas a práci

O inteligenčním kvocientu zvířat se vedou neustálé diskuze, dochází k novým a novým výzkumům. Na jedné z nejvyšších příček lidských společníků stojí psi. Dají se vycvičit a pak se z nich stanou poslušní ochránci. Vedle nich stojí zvířata, jimž nepřisuzujeme zvláštní pozornost, neboť se domníváme, že nám příliš nerozumí. Ve všech případech ale platí, že čas, péče a osobní prostor dokáží z mnohých zvířat udělat tvory rozumné a sebevědomé. Nikoliv chodící stroje vycvičené na povel, ale skutečné osobnosti.


Pán nebo kamarád?

Důležitost výcviku nelze nijak snižovat. Zejména u psů zkrotí prvotní agresi a vzdor. Zvíře musí vědět, kdo je v nadřazeném postavení. Ale všeho s mírou. Potřebuje totiž rozvíjet své smysly nejen jasnými povely, vyžaduje také jakýsi prostor pro svoji seberealizaci a osobní vývoj.

Pokud budete zvíře nechávat neustále o samotě, zavřené a izolované, jeho schopnosti se dostatečně nevyvinou. Naopak při dostatku volnosti a přítomnosti svého majitele se zvíře víc otevře. Rozvine se jeho osobní vztah k pánovi, který nebude už jen tím, který trestá za nesplněné příkazy nebo jednou za den přinese krmení. Stane se skutečným přítelem, se kterým zvíře zažívá příjemné okamžiky, na kterého se těší a jehož přítomnost vyhledává.

vlčák

Pes samozřejmě, ale i další zvířata?

Je to tak, pozornost a volnost pohybu rozšíří mentální inteligenci spousty zvířat. Pokud se na ně bude často mluvit, budou zaměstnávána hrami a s trpělivostí směřována k tomu, aby svojí volnosti nezneužívala, pak se skutečně i morče, fretka, králík a další naučí určité poslušnosti. Budou znát tón svého jména, budou vědět, kam smí běhat, kde smí na toaletu.

Co víc, zvíře začne vysílat signály, které bystrý majitel brzy rozpozná. Házení hlavičkou, když si chce hrát, bouchání mističkou, když má hlad, drápek na pantofli, pokud chce pochovat. Je to silně individuální, ale každé zvíře má svůj specifický způsob, kterým se snaží k tomu, ke komu má důvěru, promlouvat a sdělit mu své potřeby.

Například i papoušek dokáže takové věci jako je přistání na pánově ruce, vyslovení krátkých slov a dokonce i vyjadřování celých smysluplných vět. Ale chce to čas a velkou dávku pozornosti a trpělivosti.

Jiná zvířata jsou takto opomíjena, což je ale škoda, protože při dostatečné práci a zároveň určité dávce respektu vůči povaze zvířátka, dokáží i ony dělat doslova divy.

křeček

Jak rozumět zrovna tomu mému

Odpověď padla už výše. Neexistuje žádný soupis zvířecí mluvy. Existují určité základní znaky, ale každé zvíře je osobnost a každé si přivykne projevovat svá přání jinak. Je tedy na pánovi, aby své zvíře sám poznal a sám porozuměl jeho „vyjadřování“. Trvá to dlouho, ale jde to.

Hlavní je nezapomínat na to, že zvíře je kamarád a společník, nikoliv osobní trhač nebo ozdoba bytu. Neosobní přístup nikdy neotevře cestu tomu, aby se zvíře mohlo dostatečně projevit. Naopak přátelský a otevřený vztah přinese očekávané ovoce. Uvidíte pak ve svém zvířecím miláčkovi jakousi spřízněnou duši. Bude rozumět vašim gestům a vy zase budete chápat jeho zvířecí signály. Vztah člověka a zvířete může být nesmírně blízký a oboustranně přínosný. Chce to jen vybočit z oněch zažitých názorů a zkusit zvířeti nabídnout rovnocennější vztah.

Každé zvíře bude za lásku rádo a dokáže se odvděčit. Mnoho z nich umí vycítit lidské pocity a svého pána dle svých možností podpořit. Známý je i fakt, že jsou zvířata balzámem na smutek i samotu.

papoušek

Rybičky nás asi vážně poslouchat nebudou, natož se s námi družit, ale spousta ostatních zvířat se skutečně dokáže psychicky zformovat do té míry, že se z tupého výrazu a plnění základních životních potřeb vyvine tvor hravý, společenský, s vlastní osobností a touhou být svému pánovi nablízku.