Ilustrační foto. ŠJů, Wikimedia [CC BY-SA]

Další smutný konec války. Pístovský pochod smrti a desítky zmařených životů

Tragické osudy a zbytečně zmařené lidské životy bývají krutou součástí válečné mašinerie. Cesta k vítězství s sebou přináší oběti nevinných, kteří jen byli ve špatnou dobu na špatném místě. V dubnu 1945 smrt čekala nedaleko vesničky Pístov, ležící v okrese Tachov.

Neveselé jaro nad Tachovskem

Na sklonku války byly tzv. pochody smrti častým šokujícím zpestřením pro civilní obyvatele i v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Okres Tachov údajně zažil více jak deset takovýchto žalostných scén. Odehrávaly se na jaře roku 1945.

Probouzející se příroda, která nesla poselství znovuzískání sil a živoucí obnovy, ostře kontrastovala se zvěrstvy, která se v tehdejších dnech odehrávala. Lidé, pochodující z posledních sil, si však snad díky slunečním paprskům, ale i očividné německé nejistotě, udržovali zbytky víry v přežití. 21. dubna desítkám z nich naděje vyhasla.

Pochod vyrazil 13. dubna 1945 z říšských táborů Lengenfeld a Zwickau. Cílem měl být více jak 150 kilometrů vzdálený koncentrační tábor Flossenbürg. Zástup lidí, který čítal přes 1500, se rychle tenčil. Na Tachovsko dorazilo od Mariánských Lázní odhadem jen na šest stovek zajatců.

Osudný den i osudné nedorozumění

Tato kolona unavených lidí, oblečených v děravých a zablešených trestaneckých oblecích hnědé barvy s pruhy, spočinula 20. dubna v podvečer na louce poblíž Vlkovic. Noc zde strávili na zemi, bez přikrývek i přídělu jídla. Následujícího rána v časných hodinách je dozorci přinutili v cestě pokračovat.

kostel
Kostel se hřbitovem v Pístově. Zdroj: Levap75 [CC BY-SA]
Na silnici mezi Martinovem a Holubínem se kolem osmé hodiny ranní nad jejich hlavami ozval letoun. Patřil spojeneckým vojskům, avšak americký hloubkový letec zřejmě špatně zhodnotil situaci. Kolonu lidí pravděpodobně považoval za prchající německé vojáky a začal střílet. Na místě zůstalo 16 mrtvých vězňů a mnoho zraněných, kteří byli následně zavražděni nacisty, protože již nemohli dále pokračovat. Metoda vraždy? Ubití či zastřelení. Mrtvých zde tak zůstalo přes šest desítek.

Mrtvol už bylo příliš na to, aby je nechali volně povalovat u silnice. Příslušník SS tak údajně nařídil starostovi obce pro osadu Martinov a obec Pístov, aby těla nechal zakopat do hromadného hrobu na místě, kde ležela. Tohoto rozkazu však nebylo uposlechnuto. Těla byla převezena do Pístova a uložena do hromadného hrobu poblíž místního hřbitova. Spočinutí na hřbitově z důvodu nařízení německého úřadu údajně možné nebylo, zajatci režimu prý na hřbitov nepatří. Oběti však spočinuly alespoň v jeho blízkosti za hřbitovní zdí. Na procesu pochování jejich ostatků se podíleli obyvatelé obcí. Mělo se jednat o občany německé příslušnosti a o jejich skutečné roli v přístupu k mrtvým se stále vedou spory.

Útok měl i jednu oběť z řad SS. Vojákovi, na rozdíl od zajatců, se pohřbu na pístovském hřbitově dostalo ještě týž večer. Ostatní oběti této tragédie byly následně na hřbitov uloženy v roce 1946. Postupně zde byly pochovány i další nalezené mrtvoly z okolí.

Konečná čísla od Tachova

Zmíněná tragédie totiž nebyla jedinou. V lesích nebo při cestách byla nacházena těla dalších, kteří zemřeli vyčerpáním nebo rukou svého netrpělivého doprovodu často bez známek soucitu. Některá těla byla následně rovněž přesunuta na pístovský hřbitov. Celkem zde má odpočívat 68 mrtvých z druhé světové války. Konečné odhady v rámci celého Tachovska pak uvádí děsivých 980 případů obětí nacistického teroru.


Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroje: Hamelika, historie Mariánských Lázní a okolí