Lstivého Stingy Jacka nechtělo nebe ani peklo. Bloudí tak stále po zemi

Halloween je podobně jako u nás Dušičky svátkem uctění zemřelých. Na rozdíl od našich vážně a smutečně pojatých svátků je však Halloween bujarou oslavou smrt tak trochu zlehčující. Děsivé převleky koledníků i vydlabaná svítící dýně před domem k němu neodmyslitelně patří. Zvyk vyrábět z dýňovitých plodů svítilny se údajně váže k jednomu nepoctivému, za to však pěkně vychytralému pijanovi. Historka je to velmi stará, existuje proto celá řada verzí. Princip však zůstává stejný, Jack chytračil tak dlouho, až si sám naběhl.

Jack, ďábel a jedna hantýrka za druhou

Stingy Jack, povoláním zřejmě kovář, se věnoval kromě řemesla hlavně alkoholu. Coby silný pijan sedával pravidelně v hospodě a oddával se svému koníčku. Bavila ho ještě jedna věc, a to lhát, podvádět a přechytračovat druhé. V touze po další rundě tak přivolal samotného ďábla. Pozval jej, ať si přisedne a po několika sklenkách ho poprosil, aby zaplatil. Starému Jackovi totiž buď došly peníze, a nebo se mu v jeho lehkovážnosti zkrátka jen nechtělo platit. Natož dluh splácet.

Jiná verze zase hovoří o tom, že ďábel si pro Jacka sám přišel, neboť měl černou duši či proto, že jeho zbídačená duše pomalu opouštěla alkoholem zničené tělo.

I nechal se ďábel přemluvit a proměnil se v minci, kterou měl Jack zaplatit. Po uhrazení dluhu by se zase přeměnil zpět a jejich šibalský plán by vzal za své. Ale podvodník Jack měl plány vlastní. Hbitě vzal ďábla v podobě drobáku a strčil jej do kapsy, kterou zatížil stříbrným křížkem. Zlo kříže nerado, a tak čert nemohl ven.

Ďábel, rozzlobený jeho drzostí, vyhrožoval, jak mohl. Výhrůžky však na Jacka pramálo fungovaly, nakonec tak musel složit slib. Pekelník se v něm zavázal, že se svému únosci nebude mstít. Dočíst se můžeme i další podání, ve kterém ho Jack propustil poté, co od něj získal roční odklad propadnutí své duše.

No a za rok, opět na svátek Všech svatých, se ďábel vrátil. Jack byl uctivý, nesmlouval ani se nesnažil utéct svému osudu. Ve své úslužnosti nabídl budoucímu vězniteli jablko. Pomohl mu vyšplhat na strom, aby si mohl vybrat. A hle, další podvod. Kolem stromu vyskládal kříže, jichž se ďábel nemohl dotknout, zůstal tak na stromě uvězněný.

Za znovunabytí svobody tentokrát podvodník žádal víc, chtěl slib, že jej peklo nezchvátí nikdy. A dostal jej.

Jenže kam po smrti?

Ďábla přechytračil, čas však zastavit nedokázal. Když Jack zemřel, putoval hříšník klepat na nebeské brány. Nebe jej však za jeho zhýralý život a zlé skutky odmítlo. Sestoupil tak k jámě pekelné, kde hledal alespoň nějaké spočinutí. Ďábel s pobavením zamítl tento jeho zoufalý krok s odkazem na slib, který mu dal. Do pekla ho přijmout nemohl.

A tak je Jack odsouzen k tomu, na věky věků bloudit po zemi a zpytovat svědomí. Nějakou pomoc mu však ďábel přeci jen poskytl. Aby se dostal z temnoty pekelné, daroval mu hořící uhlíky. Ty nešťastník umístil do tuřínu, který měl náhodou v kapse a jehož vnitřek vydlabal.

Takto se toulá světem. Pozdě uprostřed temné noci lze spatřit jeho světýlko, poslední plamen naděje tohoto zoufalce, který si za všechno může sám.

Dost možná se to nikdy nestalo

Legenda o Jackovi je jen jednou z mnoha často fantastických interpretací toho, kde se zvyk halloweenského upravování dýně vzal. Nicméně se tato tajemná poučka o tom, že podvádět se zkrátka nevyplácí, k Halloweenu dokonale hodí. Oné vydlabané dýni, která z praktických důvodů nahradila původní tuřín, se dnes už běžně říká Jack-O’-Lantern.

Galerie: