Zdroj: Volné dílo

Nina Jirsíková jako módní guru v koncentračním táboře Ravensbrück

To, že si lidé snažili udržet iluzi života i mentální sílu tam, kde naděje zhasínaly v plynových komorách, je obdivuhodným aktem lidské vůle. I vězeňkyně koncentračního tábora Ravensbrück dělaly, co mohly, aby našly důvod přežít další den. A tak tu bujela umělecká tvorba či zakázaná kultura. Co víc, díky Nině Jirsíkové měly i lágrový módní styl.

Umění a kultura za zdmi táborů

Přístup dozorců k možnosti organizace a realizace kulturních příležitostí vězňů se lokálně lišil. Obecně lze říci, že v koncentračních táborech byla tato kreativní činnost většinou nežádoucí. Oproti tomu třeba ghetto Terezín proslulo svým kulturním programem, který sice podléhal kontrole vyšších orgánů, nicméně byl legální.

Ale i v lágrech docházelo k výjimkám. Uprostřed Osvětimi například, v rodinném táboře, kde byli izolováni zajatci z Terezína, se hrálo divadlo. Hra Sněhurka a sedm trpaslíků v podání terezínských dětí na chvíli spojila srdce vězňů i dozorců.  Ale i tam, kde platil striktní zákaz, alespoň náznaky byly. Probíhal tu totiž společenský a kulturní život nelegální. Jedním takovým místem byl koncentrační tábor Ravensbrück.

Zakázané ovoce jako lék proti beznaději

Ženský koncentrační tábor Ravensbrück pojal za dobu své existence přes 130 000 osob, žen různého vzdělání i postavení. Aby nemyslely na svoji zoufalou situaci, snažily se porůznu od tohoto svého utrpení oprošťovat. Od vyprávění či recitací v malých skupinkách, přes ruční práce, jako třeba výroba přívěsků z nalezených materiálů, až po větší umělecké a kulturní aktivity. To vše ženám sloužilo jako terapie ducha i únik z šedi běžného bytí.

Významnou roli zde sehrála Nina Jirsíková, vlastním jménem Anna Gurská (1910 – 1978), česká tanečnice, choreografka a kostýmní návrhářka. Dle možností pořádala taneční vystoupení či hromadné recitace. Proslula rovněž svými karikaturami „žen z koncentráku“.

Jak se správně obléknout na běžný den v lágru?

Sarkasmus býval často důležitou vzpruhou unaveným myslím i nenásilným vzdorem. A tak přišla Nina s jakousi módní konfekcí napodobující krásné kostýmy sebevědomých městských paniček. Jen s tím rozdílem, že její modelky byly vychrtlé kostry s vyholenými hlavami. Přesto si však tímto gestem toužily ponechat svoji důstojnost, brát se takové, jaké jsou a i v této situaci působit pokud možno žensky.

ravensbruck
Nelidská práce v Ravensbrücku. Zdroj: Bundesarchiv, Bild 183-1985-0417-15 / CC-BY-SA 3.0

Vznikl tak vskutku originální návrh Omnia mea mecum porto (Vše, co mám, nosím si s sebou). Jednalo se o oděv, jenž zdobila lžička zaháknutá v knoflíkové dírce a jídelní miska uvázaná u pasu. Právě tyto dva předměty rozhodovaly o životě, neboť kdo o ně přišel, neměl z čeho jíst. Nina tak spojila praktičnost s vkusností, samozřejmě značně omezenou táborovými podmínkami.

Populární byly i kalhotky značky Skryjto. Jak název napovídá, měly být natolik praktické, aby se do nich dalo ledacos ukrýt. Byly tedy velké, dole provázkem svázané, ideální pro místní nelegální obchod, zvaný „organizování“.

Rovněž zajímavým modelem byl samočinně větraný zimní kabátek Ravensbrück. Jednalo se o vkusně upravenou a naaranžovanou roztrhanou bundu.

Návod pro „náročnou“ vězeňkyni

Další z místních karikatur se stal Ravensbrücký módní žurnálek, který byl lágrovou parodovanou verzí známého prvorepublikového časopisu Hvězda československých paní a dívek.

Žurnálek nabízel třeba rady, jak si tajně zkrátit pytel, v němž je žena oblečena, jak efektivně jej v pase stáhnout čímkoli, co se naskytne, nebo jak zvýšit svoji přitažlivost bramborou v ruce (neboť jídlo bylo nedostatkovým zbožím).

Jedna z těch, co nezemřela

Nina válku přežila. I její poválečná tvorba byla úzce spjata s tématem koncentračních táborů.


Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroj: P. Plachá: Múzy v Ravensbrücku




Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
Přidat na Seznam.cz