Smrt dítěte za záchranu života matky. I to byla Osvětim aneb Příběh Giselly Perlové
O hrůzách nacistických lágrů nelze nikdy napsat dost, s každou novou informací děsí to, do jaké míry byl lidský život degradován a jak blízkou se stala vidina smrti. V této atmosféře bylo třeba změnit lidské hodnoty. My bychom nyní měli pochopit mezní chování vězňů, kteří často stáli doslova před volbou bez možnosti volit. Jakékoli jednání bylo zlé, šlo jen o to odlišit zlo větší a menší. Lékařka Gisella Perlová měla možnost zachránit život několika tisíců žen. Toho mohla docílit jen tak, že zabila jejich děti.
Himmlerova „převratná“ teorie
Muži dokážou dítě zplodit. Ale je to žena, v jejímž lůně dojde k onomu zázraku. Bez ní by se dítě nenarodilo a rodová linie by byla ztracena.
U židovských či romských žen ale Heinrichu Himmlerovi vyvstal problém. Cílem konečného řešení bylo vyhlazení celé rasy, rodící se děti tento plán narušovaly a zpomalovaly. Vyjádřil se tak nekompromisně, ženám měla být poskytnuta speciální péče. V nacistické terminologii se jednalo o bezodkladné vraždění těhotných či matek s dětmi. Důvod? Měla být „vyhlazena biologická podstata Židů“. Protokol z konference ve Wannsee zaznamenal další ideologický výrok, z povrchu zemského měla být sprovozena „základní buňka židovského znovuzrození“, bylo třeba zbavit se „nepotřebných biologických rezerv“ nežádoucích skupin lidí. Silná slova, která byla do značné míry naplněna.
Vraždění dětí pak mělo další odůvodnění ve zvrácených myslích jeho tvůrců. V dětech přežívala možnost budoucího vzdoru a msty. Byli-li vražděni muži a pokud v lágrech umíraly i ženy, děti byly „logicky“ posledním článkem tohoto obludného řetězce.
Život za život
Gisella Perlová, transylvánská lékařka se specializací na gynekologii a porodnictví, byla jednou z vězeňkyň pověstné Osvětimi. Díky své kvalifikaci dostala šanci na život, stala se doktorkou ženského tábora, působila však i v táborové nemocnici. Zde den za dnem viděla žalostný skon těch, které není čím léčit a jejichž život nemá pro jejich trýznitele ani pramalý význam. Měla však poznat ještě větší bezpráví nevinných, v zájmu přežití musela asistovat doktoru Mengelemu při jeho ohavných experimentech.
Tento lidský zmar v ní vyvolával silné emoce, musela napomáhat bestii, aby si zachránila život. Zatoužila dát něco na oplátku, chtěla pomáhat druhým. Již při příjezdu zjistila, jak to v táboře chodí. Těhotné a ženy s malými dětmi byly surově zbity a poslány na smrt. Hrstka vyvolených dostala odklad výměnou za Mengeleho lékařskou pozornost. A i ty, které své těhotenství dokázaly utajit, po porodu končily tragicky. Jejich děti byly ubity, utopeny v latríně, byla jim vpíchnuta smrtící injekce, či byly zaživa vhozeny do kremační pece. Matky zničené porodem i ztrátou dítěte, bývaly rovněž odvlečeny k exekuci.
Gisella tak po nocích začala vykonávat potraty či vyvolané porody s cílem zachránit alespoň život ženy. Bez dostačujících nástrojů a utišujících léků, noc co noc ve špíně a po tmě vraždila plody partnerské lásky, aby matka přežila a nemusela platit daň nejvyšší za to, že zrodila novou bytost.
Za každé nebožátko Gisella vyřkla tichou modlitbu. Sváděla úzkostný vnitřní boj, v němž nade vše milovala zázrak zrození, ale onen plamen života zhasínala pro život jiný. Své rozhodnutí měla racionálně podložené. Matky byly na pokraji fyzických sil, jejich tělo neprodukovalo mléko a ničeho jiného k jídlu se nedostávalo. Děti by tak zemřely i v případě, že by se je před nacisty nepravděpodobným zázrakem podařilo ukrýt.
Odsoudit či pochopit?
Její skutky se setkaly s protichůdnými reakcemi veřejnosti. Někteří ji otevřeně kritizovali, neboť neviděli oprávnění „ani pro racionální, ani morální hromadné vraždění dětí… ať už bylo prováděno brutálními nacisty, nebo sentimentální a dobrou vůlí vedenou lékařkou“. Přeživší pacientky na ni však vzpomínaly jako na obětavou lékařku, která se starala o nemocné a díky jejímuž sisyfovskému rozhodnutí došlo k záchraně třech tisíců žen.
Galerie:
Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Sdílejte:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).