Stanislawa Leszczyńska. s dětmi. Zdroj: AlanMeC123, CC BY-SA 4.0, Wikimedia

Stanislawa Leszczyńska i přes Mengeleho rozkazy zachraňovala novorozence v Osvětimi

Stanislawa Leszczyńska byla jednou z mála těch, kteří vzdorovali v místě, kde sebemenší nekázeň bývala smrtelnou. I přes riziko ztráty vlastního života neustoupila ve svých lidských hodnotách a odmítla plnit nařízení doktora Mengeleho. Měla totiž vraždit narozené děti.

Práce s dětmi od malička

Stanislawa se narodila do polské katolické rodiny 8. května 1896. Otec byl odvelen do armády a matka tvrdě dřela, aby rodině udržela životní standard. A tak se Stanislawa musela často starat o své dva mladší sourozence, kterým chybělo otcovské bezpečí i mateřské objetí.

V roce 1916 se provdala za tiskaře Bronisława Leszczyńkého. Svému muži porodila tři syny a jednu dceru. Láskyplnou péči věnovala každému z nich. Jak ale ukázaly její skutky v období válečném, dobré srdce neměla jen pro vlastní rodinu.

Pomoc sužovaným jako samozřejmost

Když vypukla druhá světová válka, neváhala Stanislawa a začala i s rodinou pomáhat lidem utlačovaným, především Židům. Pomoc spočívala hlavně v dodávkách jídla a organizování falešných dokladů s cílem zajistit prostředky pro přežití trpících.

Prostituce na německý způsob byla árijským dívkám prezentována jako vznešený boj za vlast

Za toto gesto lidskosti ji však v očích nacistické mašinerie musel stihnout trest. Byla chycena při činu a zatčena. I většina její rodiny skončila v nemilosti utlačovatelů. V půli dubna 1943 se před Stanislawou otevřela brána Osvětimi. Od té doby už neměla jméno, byla číslem 41335. Nebyla však Židovkou, což její naděje v tomto děsuplném místě nepatrně zvýšilo.

Žena, která přepisovala osvětimské smrtící standardy

Už před válkou pracovala jako porodní asistentka, stalo se tak, že v Osvětimi byla přidělena do místní nemocnice. A to vskutku netradičně, sama totiž vystoupila z davu a odvážně oslovila doktora Mengeleho s potvrzením o své profesní kvalifikaci v ruce. Doktora, jindy chladného a bez citu vůči zajatcům, její kuráž zaujala. Přijal ji a následně jí sdělil její pracovní náplň. Měla se starat o rodičky, jejichž novorozeně měla okamžitě usmrtit. Šokovaná Stanislawa mu okamžitě připomněla lékařskou přísahu a zdůraznila už tak evidentní fakt, že vraždění s tímto slibem nekoresponduje. Mengele jen nezúčastněně odpověděl: „Rozkaz je rozkaz“. Ona však tohoto nařízení neuposlechla ani jednou.

Její profesionalita vedla naopak k tomu, že klesla i úmrtnost během porodu, to byl úspěch srovnatelný s vyhlášenými německými klinikami. Ve Stanislawině péči však novorozenci přežívali i v těch nejúděsnějších podmínkách, bez dostatku lékařských nástrojů, léků i dezinfekce.

Koncentrační tábor na našem území. Západočeský Holýšov byl vězením i pro madame Michelin

Co však bylo zarážející ještě víc, byla Mengeleho reakce. Tento podlý člověk, který neváhal posílat na smrt celé transporty, její vzdor úmyslně přehlížel. Když viděl její obětavost, pronesl dokonce jednou, že se mu na krátkou chvíli zdá, že on sám je člověkem. Proč ji uznával a tiše toleroval její přímé neuposlechnutí rozkazu? Viděl v ní snad osobní charakter a sílu ducha, které on sám postrádal? Nebo šlo jen o další z příkladů jeho nevyzpytatelné povahy? Ať tak či onak, choval k ní jakýsi druh respektu.

Odhaduje se, že z jejího popudu bylo před okamžitou smrtí zachráněno na 3 000 dětí, o které se starala, chránila je a dokonce jim nechávala tajně vytetovat evidenční čísla, aby je jejich matky po válce mohly dohledat. Ale byla v Osvětimi a ta příliš zázraků neumožňovala. Většina z těchto dětí stejně zemřela, a to buď rukou německých zdravotnic, které zadané úkoly plnily beze slova námitky, jiné zemřely hlady, neboť jejich matky v důsledku místních podmínek neměly dostatek mléka. Opustit ostnatý plot lágru bylo umožněno několika málo stovkám kojenců, kteří splňovali árijské požadavky a byli posláni na převýchovu. Z těch, co zůstali uvnitř tábora, se konce války dožily pouze tři desítky jejích svěřenců.

Krutě smutný příběh. Doktor Mengele v Osvětimi neznal meze sarkasmu

Poválečné zásluhy

Za svoji nekončící snahu si mezi vězni vysloužila přezdívku Mutti (Maminka, jindy také Matka matek). Její skutky nezůstaly zapomenuty, její jméno nese několik evropských nemocnic a institucí. Je po ní pojmenována dokonce i ulice v bývalém táboru v Osvětimi. Zároveň je kandidátkou na blahořečení a v Polsku bývá nazývána služebnice Boží.

Stanislawa zemřela v roce 1974. Zanechala za sebou obrovský akt lidství, který ukázal, že i v pekle lze nalézt plamínek naděje.

Galerie:

Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroj: O. Lengyelová: Pět komínů; Příběh z Auschwitz

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Cookie Consent with Real Cookie Banner