Zašlá sláva západočeských pivovarů. Červenopoříčské pivo se mělo stáčet na místě dřívějšího klášteru
Obec Červené Poříčí, ležící na hlavní trase mezi Plzní a Klatovy, se může chlubit hned několika historickými památkami. Vedle největší dominanty, kterou je místní zámek, tu dodnes v celkem ucházejícím stavu stojí i budova bývalého pivovaru.
Kdysi se tu říkalo i Kron-Poritschen. Leží kousek od Klatov
Poříčí, jak se obci říkalo úplně původně, leží zhruba třináct kilometrů od pošumavského klenotu, města Klatov. Prameny o něm poprvé hovoří roku 1318, kdy jsou zmiňováni jakýsi Jaroslav z Poříčí a jeho bratr Drslav.
Za svoji historii území nejprve spadalo pod panství švihovské, místní hospodářství bylo kdysi sloučeno i s Roupovem. V dobách svého největšího rozkvětu k sobě zdejší panství přidružilo řadu okolních vsí, jako třeba Kbel, Kokšín nebo Třebýcinu. Zejména za hospodaření rodu Šiců z Drahenic se Poříčí nadmíru dařilo, začalo se i se stavbou zámku. Zvyšující se prestiž dala vzniknout dobovému grotesknímu pořekadlu, srovnávajícímu ves se sousední obcí: „Borovský jemnost pán Koc má peněz moc. Poříčský jemnost pán Šic, ten jich má ještě víc“. Ale i další majitelé se snažili ves zvelebovat, panství bylo po dlouhý čas dokonce majetkem císařského rodu Habsburků. Ti jej vlastnili až do roku 1918.
Kde se pivo vaří, tam se dobře daří
Není tedy divu, že poříčské panství vlastnilo řadu hospodářských objektů zajišťujících samostatnost i prosperitu. Zdejší velkostatek tak spravoval mlýn, ale také pivovar. Ten původní starý se nacházel ve východní části budovy předzámčí a zmínky o něm sahají do roku 1715. Následný barokně laděný pivovar, jehož budovu si v obci můžeme prohlédnout i dnes, se prvních plánů dočkal ve druhé polovině 18. století. Místo, kde stojí, však mělo být zastavěno už ve středověku. Dle jedné z pověstí tu býval klášter.
Od samého počátku měl pivovar štěstí na schopné sládky, kteří neustále zvyšovali produkci. Pivovar byl pod císařskou správou a jako takový se dočkal řady rekonstrukcí. Za nejznámějšího sládka, Františka Tichého, který tu od roku 1903 pivo vařil dlouhých 21 let, dosáhla výroba svého vrcholu, výstav piva činil přes 9000 hl za rok.
Dá se říci, že se zdejšímu pivovaru dařilo po většinu svého provozu, až počátky 20. století přinesly problémy, hlavně ty finanční. Pivovar se nejprve stal státním podnikem, pozemkový úřad následně zabral celý Státní velkostatek. Nový majitel se sice snažil, peníze mu však rychle došly.
Poslední pokusy o obnovu
Pivovar získal Bohuslav Jerman. Byl pojmenován „Společný pivovar“ a od roku 1927 se zde pivo vyrábělo pod značkou Regent. Jerman měl velké plány, nechal tak zrekonstruovat varnu. Finanční závazky mu však přerostly přes hlavu. Když například v roce 1932 nezaplatil daně, přišel o dvě krávy a jednu svini, coby závdavek bernímu úřadu. Z dluhů už se nevymanil.
Nic naplat, pivovar musel jít znovu k prodeji. Konec už byl ale neodvratný, ani noví provozovatelé neměli na znovu obnovení výroby piva ve velkém, k prvnímu lednu 1936 byl provoz zastaven.
Budova slouží i dnes
Budova poříčského pivovaru je jedna ze šťastnějších, v zachovalé podobě stojí dodnes a je dokonce částečně rekonstruována. V současné době slouží mimo jiné jako muzeum, v budoucnu se má stát víceúčelovým objektem pro kulturu a cestovní ruch.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).