Orli Wald v roce 1942. Volné dílo, Wikimedia

Aurelia z Birkenau. Válkou zkoušená, válečnými traumaty zničená

Štěstí, ale i vnitřní síla ji udržely naživu tam, kde se umíralo každou minutou. Podařilo se jí přežít Osvětim, životem zkoušená však byla i nadále. Přesto našla svoje místo v poválečném světě. Démoni v podobě psychických problémů, které si z lágru přinesla, ji však nakonec srazili na kolena.

Komunistka a nacista rovná se rozvod

Aurelia Torgau (1914 – 1962, přezdívka „Orli“) byla obyčejnou německou dívkou. Vyučila se prodavačkou a vdala se. Přijala manželovo příjmení Reichert a na první pohled žila zcela obyčejným životem. Nebyla to ale až tak pravda, spolu se svým manželem byli členy Kommunistische Jugendverband Deutschlands (KJVD), mládežnické organizace, v níž Aurelia působila dokonce jako kurýr mezi komunistickými skupinami. Snažila se pracovat pro dobrou věc, v níž věřila.

Názorové přesvědčení manželů se však brzy rozešlo. Ona nadále riskovala proti nacistickému Německu, zatímco její manžel už půl roku po svatbě vstoupil do Sturmabteilung (SA). Jejich cesty se rozdělily. Aurelia byla v roce 1936 z politických důvodů umístěna do ženské věznice v Ziegenhain, zatímco její choť se nadále seberealizoval v německé nacistické straně. Zinicioval i rozvod, kterým se od Aurelie s definitivní platností distancoval.

Krutě smutný příběh. Doktor Mengele v Osvětimi neznal meze sarkasmu

Léta prožitá v zajetí aneb Snaha pomáhat po boku doktora Mengeleho

Krátce po propuštění byla znovu zatčena, byla prý nebezpečná pro říši. Čekala ji tak léta v koncentračních táborech RavensbrückOsvětim-Březinka. Na všech místech se snažila bojkotovat německý teror a hlavně pomáhat potřebným. V Osvětimi se jí proto začalo říkat „Anděl z Auschwitz“. Laskavé srdce si udržela i na místní ošetřovně, kde byla podřízena vůli doktora Mengeleho. Stala se zde i svědkem „lékařských“ experimentů či selekcí po příjezdu nových transportů. Čím více bezpráví viděla, o to intenzivněji riskovala ve snaze zmírnit utrpení a bolest tohoto místa. To spolu s dalšími spolutrpiteli opustila v lednu 1945, kdy absolvovala tzv. pochod smrti, končící v Malchowě.

Neveselé osvobození

Atmosféra blížícího se osvobození byla komplikovaná, osvoboditelé se někdy cítili být oprávněni požadovat za záchranu velkou daň. Zejména ruští vojáci tak mnohdy očekávali vděk intimního charakteru. Nebyla-li žena povolná, znásilnili ji. To potkalo i Aurelii. Když na sklonku války z Malchowa utekla, narazila na sovětské vojáky, kteří, opilí mocí, mladou bezbrannou uprchlici zneužili.

Nový život se starými ranami na duši

Přečkala však všechny strasti. Přes veškeré osobní utrpení dokázala znovu nalézt důvěru k lidem, a to i k mužům. Dva roky po válce se znovu vdala. Jejím druhým chotěm byl bývalý člen odboje, politický vězeň a budoucí politik Eduard Wald. Manželé se stali sociálními demokraty a snažili se aktivně působit proti stalinizaci Jednotné socialistické strany Německa (SED).

Hrůzy druhé světové války: Na Rosenstrasse Němci bránili Židy. Vůdce nakonec ustoupil

I přes nové životní výzvy se Aurelia nedokázala oprostit od hrůz, kterých byla za války svědkem. Zbavit se oné tíhy lágrů se pokusila i vydáním krátké autobiografické knihy povídek, avšak bez úspěchu. Její běžný život byl plný absurdit, způsobených prožitými traumaty. Nemohla tak třeba poslouchat hudbu, příliš jí připomínala táborový orchestr, který vyhrával obětem cestou k plynovým komorám.

V osvětimském procesu ve Frankfurtu, který měl být zahájen roku 1963, přijala možnost svědčit proti táborovým zločincům. Osobní vzpomínky, které v ní plánovaná účast vyvolaly, však narušily její už tak chatrné duševní zdraví. Vidina znovu stát tváří v tvář pozůstatku Osvětimi, opět se v paměti vracet tam, odkud nemělo být cesty, to vše znovu naplno otevřelo žal, který léta alespoň částečně potlačovala. Aurelia se psychicky zhroutila, zemřela ve věku 48 let na psychiatrické klinice v německém Iltenu.

A přeci to mělo smysl

Její odkaz však, zejména v Německu, žije dodnes. Na její počest byly pojmenovány ulice v Hannoveru či v Trevíru, v obci Uetze pak vznikla škola Aurelia-Wald-Gesamtschule.

Galerie:

Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroj: O. Lengyelová: Pět komínů, Příběh z Auschwitz

 

Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz