Hitler během jednoho z jeho fanatických projevů. Foto: Volné dílo, Wikimedia

Jak nacisté upevnili svou moc během 30. let?

Poté, co se Hitler stal kancléřem, se nacisté dostali k moci. Nicméně ta nebyla stále úplná, protože se o ni museli dělit s dvěma stranami v koalici pod vedením prezidenta Hindenburga. Jak postupně eliminovali opozici a zajistili si neomezenou moc nad Německem, zatímco udržovali zdání demokracie?

Požár v parlamentu

Hitler si byl vědom toho, že stále nemá v parlamentu hlavní slovo. Proto dne 31. ledna 1933 žádal o vyhlášení nových voleb, aby upevnil svoji pozici. Nacisté potřebovali získat na svou stranu větší množství voličů, aby se už nemuseli ohlížet na žádné jiné politické strany a vládnout tak naprostou většinou. Po následující dva měsíce probíhala horečná volební kampaň.

27. února 1933 se blížila ke svému konci. Nestalo se tak bez velmi dramatické události, kterou nebylo nic menšího než požár v samotné budově parlamentu, Reichstagu. Následovalo zděšení a panika ve společnosti. Ze zapálení parlamentu byl obviněn mladý komunista Van der Lubbe.

Reichstag v plamenech
Reichstag v plamenech. Foto: Picryl, volné dílo

Hlavně někoho obvinit

Nacistická strana využila paniky a všeobecného strachu tehdejší společnosti a podpořila antikomunistické myšlenky. Göring prohlásil, že právě komunisté plánovali národní povstání, aby svrhli vládu Výmarské republiky. Nacistům se podařilo veřejnost přesvědčit a obrátit ji proti komunistům. Ti totiž tvořili jejich největší protivníky. Dohromady 4000 lidí bylo během tohoto období uvězněno. Den po požáru prezident Hindenburg podepsal Nouzový dekret na ochranu německého lidu.

Začíná totalita…

Po podepsání Nouzového dekretu z 28. února 1933 byly v podstatě zrušeny demokratické aspekty vlády ve Výmarské republice a tím byl vyhlášen nouzový stav. Dekret dával nacistům moc legálně pronásledovat a utlačovat protivníky. Lidé mohli být obviněni z jakéhokoliv nebo naprosto nijakého důvodu. Tímto nacisté potlačili opozici a mohli začít cestu od demokracie postupně k diktatuře.

Volby roku 1933

Atmosféra nejistoty po požáru parlamentu hrála nacistům do karet. SA (Sturmabteilung – útočné jednotky) se nebály použít teror a násilí proti jakýmkoliv oponentům nacistického režimu. Velké množství voličů se bálo jít vůbec volit, jiní zase volili nacisty kvůli strachu o svoji vlastní bezpečnost. Volby nebyly ani svobodné, ani spravedlivé.

Jednotky SA v Norimberku
Jednotky SA v Norimberku. Zdroj: Bundesarchiv, CC BY SA 3.0

Volby proběhly 5. března 1933. Účast byla rekordní, až 89 %. Nacisté získali 43,9 %, což bylo o 10 % více než u předchozích voleb v listopadu. Nicméně stále neměli v parlamentu většinu.

Hitler a jeho Zmocňovací zákon

Dne 23. března 1933 navrhl Hitler Zmocňovací zákon v parlamentu Reichstagu. Pokud by mu zákon prošel, mohl by pomocí něj vládnout a nemusel by se starat při zavádění nových zákonů o jejich schválení parlamentem a prezidentem. Pomohl by mu obrátit demokracii ve skutečnou diktaturu.

Atmosféra strachu po požáru a podpora von Papena a prezidenta Hindenburga způsobila, že se tento návrh zdál být oprávněným. Stále potřeboval, aby pro něj hlasovaly dvě třetiny v Reichstagu. Nacisté měli podporu Německé národně lidové strany (DNVP) a zakázali komunistické straně (KVP) se hlasování účastnit.

Jednotky SS a SA rozdávaly teror a hrůzu všude, kde by se mohli vyskytnout oponenti nacistické strany. Mnoho z takových lidí umístili do prvního koncentračního tábora v Dachau otevřeného 20. března 1933.

Hrůzy druhé světové války: Jak veřejnosti sdělit, že Německo plánuje genocidu? Úkol pro Josepha Goebbelse

Německá strana Centrum mohla toto hlasování zcela zvrátit. Poté, co Hitler slíbil, že bude chránit zájmy katolické církve, strana souhlasila a podpořila návrh. Pouze Sociálně-demokratická strana (SPD) tehdy nesouhlasila.

24. března 1933 návrh Zmocňovacího zákona prošel se 444 hlasy pro a 94 hlasy proti.

Noc dlouhých nožů

Noci dlouhých nožů se zúčastnilo primárně SS a Gestapo. Byla vlastně zákrokem proti rozrůstající se moci jednotek SA. V srpnu 1932 tyto jednotky čítaly 445 000 jedinců. V polovině roku 1934 jich bylo až 3 miliony. Většinou si její příslušníci dělali, co chtěli a byli špatně kontrolovatelní. Navíc často pocházeli z dělnických poměrů na rozdíl od členů SS, kteří byli spíše ze střední třídy. SA chtěly sociální převrat, na němž Hitler příliš zájem neměl.

Poté, co byl Hitler zvolen kancléřem, chtěly jednotky SA a jejich velitel Ernst Röhm pokračovat v revoluci a nahradit konzervativní elitu nacisty. Hitler a ostatní vysoce postavení nacisté nesouhlasili. Věděli, že je potřeba postupovat opatrněji a demokraticky, pokud je to možné, aby se udržela stabilita společnosti.

Kurt Daluege, Heinrich Himmler, Ernst Röhm
Ernst Röhm (vpravo). Foto: Bundesarchiv, Bild 102-14886 / CC-BY-SA 3.0

Napětí se vystupňovalo 30. června 1934. Vůdci SA dostali rozkaz zúčastnit se setkání v hotelu v Bad Wiesse v Bavorsku. Hitler dorazil a osobně zatknul Röhma a ostatní velitele SA. V následujících dvou dnech byla většina vůdců SA buď uvězněna nebo zabita bez soudu. Röhm byl původně osvobozen, ale poté znovu uvězněn. Mohl si vybrat mezi sebevraždou nebo vraždou. Nakonec byl zabit 1. července 1934.

Noc dlouhých nožů a smrt prezidenta Hindenburga pomohla Hitlerovi získat absolutní moc nad Německem. SA jednotky v roce 1935 dramaticky snížily své počty na 1,8 milionu.

13. července 1934 Reichstag zpětně schválil kroky podniknuté během Noci dlouhých nožů jako nouzové obranné opatření.

Hrůzy druhé světové války: Na Rosenstrasse Němci bránili Židy. Vůdce nakonec ustoupil

Gleichschaltung neboli nacifikace

Proces nacifikace zahrnoval převzetí moci nad celým Německem. Probíhal mezi lety 1933 až 1934.

Začal s pracovníky státní služby, na základě Aktu o obnově profesionální státní služby ze 7. dubna 1933. Takto bylo možné odstranit ze státních služeb všechny zaměstnance bez árijského původu.

Díky tomuto aktu byli propuštěni také soudci, kteří nechtěli spolupracovat s nacistickým režimem. Nejvyšší soud nahradil Soud lidu vytvořený nacisty v roce 1934 se soudci vybranými pro jejich nacistické přesvědčení.

Aby se nezapomnělo také na kulturu, nacisté zvolili 13. května 1933 Josepha Goebbelse ministrem propagandy. Goebbels byl tedy zodpovědný za kontrolu národních médií, filmu, divadla, umění a dalších odvětví.

Goebbels
Joseph Goebbels. Zdroj: Volné dílo, Wikimedia

Kancléř a prezident jedním jsou…

Krátce po smrti prezidenta Hindenburga přišel Hitler s myšlenkou, že zkombinuje post kancléře a prezidenta a sloučí je v jednu pozici. Zároveň oznámil, že on se této nové role Führera ujme.

19. srpna 1934 bylo německé obyvatelstvo požádáno, aby zvolilo, jestli s daným postupem souhlasí. Volby se zúčastnilo 95,7 % občanů a 89,93 % hlasovalo pro. Hitler se stal neomezeným vůdcem a nic už mu nestálo v cestě stát se diktátorem.


 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 


O Autorovi:

Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události, neobvyklé psychické poruchy, nové technologie nebo filmové události.


Tereza Netrvalová

Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události, neobvyklé psychické poruchy, nové technologie nebo filmové události.

Tipy z kalendáře akcí: