Plynová komora v Osvětimi. Foto: L-BBE, CC BY 3.0

Den, kdy to zvěrstvo skončilo. 28. října 1944 došlo v Osvětimi k poslednímu použití plynové komory

Říjen 1944, v té době už bylo nacistům jasné, že se vítězství nikdy nedočkají a že odplata za jejich skutky přijde. Za svojí činností tak začínali hojně „pálit mosty“, ničili kompromitující materiály a zbavovali se očitých svědků. 28. října naposledy poslali nevinné oběti do plynové komory a následně nechali všechny tyto vyhlazovací objekty srovnat se zemí.

Slavné povstání se smutným koncem

Cílenému zničení plynových komor i krematorií předcházelo legendární povstání několika desítek členů Sonderkommanda, pracujících právě v krematoriích. Podobně jako u dřívějších předchůdců, i jejich čas se naplnil. Tito „nositelé tajemství“ totiž bývali pravidelně ve zhruba tří měsíčních intervalech vražděni a nahrazováni jinými.

Rozhodli se zemřít statečně a povstali proti zlovůli svých utlačovatelů. 7. října tak nejprve zapálili Krematorium IV. Toto krematorium už sice v době vzpoury nebylo funkční, i tak ale nastalým chaosem narušili vyhlazovací proces. Ukázali však hlavně vzdor, který nacisty zaskočil. Toho dne se postavili na odpor i v Krematoriu II. Během revolty byli zabiti při nejmenším tři esesmani, jednoho měli vězni údajně zaživa vhodit do kremační pece. Smrtí za svůj vzdor zaplatila většina povstalců.

Kommando Puff. Naděje za cenu ztráty důstojnosti

Den s velkým D aneb Konec osvětimského vraždění plynem

Přesto, že se informace rozcházejí a některé zdroje uvádějí jako den posledního zplynování 28. listopad, došlo k onomu historickému milníku s největší pravděpodobností o měsíc dříve. Konkrétně se mělo jednat o pozdní hodiny soboty 28. října a časné ranní hodiny dne následujícího.

Posledními nebožáky byli čeští Židé původně internovaní v Terezíně. Do Osvětimi odsud tehdy dorazilo zhruba 2000 osob. 85 % z nich, na 1700 lidí, nebylo úředně nikdy přijato. Hned jak vystoupili z dobytčího vagónu totiž byli seřazeni do pětistupů a vedeni k baráčkům, jejichž jedinou dominantou byly vysoké komíny. Stejně jako statisícům před nimi i jim bylo oznámeno, že půjdou do sprchy. V obrovské vstupní místnosti zanechali své šaty a váhavě vstoupili do další místnosti se sprchovými hlavicemi u stropu.

Věděli už z dřívějších střípků zpráv, prosakujících i v Terezíně, že právě prožívají své poslední minuty na tomto světě? Dokázali si vůbec představit, že ony minuty budou plné zoufalého boje o život, boje s nepřítelem, nad kterým nelze vyhrát? Věděli, že onen nepřítel má název Cyklon B a že bude vhozen z vrchu místnosti nacistou, vykonávajícím tuto práci už jako rutinu? S velkou pravděpodobností lze konstatovat, že někteří při nejmenším tušili. V roce 1944 už byly účely cest na Východ i důvody, proč se lidé nevracejí, veřejným tajemstvím. Pravda, nijak věrohodně potvrzeným, přesto ale mezi Židy rozšířeným.

Hrůzy druhé světové války: vznik vozů smrti a masová likvidace v Chelmnu nad Nerem

Likvidace důkazů i likvidátorů

K vraždění uvnitř táborů (Osvětim I a Osvětim II – Březinka) docházelo i nadále, nikoliv už ale velko-průmyslovým způsobem. Nově se již jednalo „pouze“ o příležitostné tresty, především zastřelením. 6. ledna 1945 byla vykonána poslední poprava, a to oběšením.

Plynování bylo úředně zastaveno a začalo se s demontáží technického zařízení plynových komor a krematorií. Vězňové následně vytvořili ve stěnách budov otvory, do nichž byly umístěny nálože dynamitu. Trosky těchto budov barbarského vraždění leží v Osvětimi – Březince dodnes.

Místo mrtvol stromoví

Rovněž veškeré jámy, dříve jakési hromadné pece i hroby, byly zasypány. Když byl terén vyrovnán, museli zde další vězňové vysázet stromky. Pak byli odvezeni do tábora v Mauthausenu ke „zlikvidování“.

Galerie:


Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroje: O. Lengyelová: Pět komínů, Příběh z Auschwitz; R. Sáblík: Tábor Auschwitz – Továrna na smrt

 

Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz