Foto: Hana Komiňová, Plzenoviny.cz

Zašlá sláva západočeských pivovarů. Pivo se po staletí vařilo i v Horšovském Týně

Uprostřed dosud částečně funkčního areálu se tyčí pomalu chátrající budova bývalého pivovaru. Tento popisek bohužel sedí na mnoho městských, dříve vyhlášených výrobců zlatavého moku. Tentokrát je řeč o Horšovském Týně.

Týn biskupský

Původní osada byla rozšířena na popud pražského biskupství. Byla vystavěna pro biskupa Jana III. z Dražic, který zde od poloviny 13. století sídlil. Kolem postupně zbudovaného hradu se nakonec navršila taková zástavba, že se Horšovský Týn stal z osady městem.

A získal řadu výsad. Mezi nimi třeba právo hrdelní či právo várečné. Řada výsad zůstala zachována i poté, co území přešlo do světských rukou. Co se piva týče, byl postupně zbudován i honosný pivovar.

Pivo vodou nenahradíš, říká se. Hospody proto byly, jsou a budou. Jak vypadaly dříve?

Slad arciděkanský

Poprvé se zde o vaření piva hovoří roku 1377, kdy byla postavena vrchnostenská sladovna poblíž kostela sv. Apolináře. Ta ale v roce 1547 padla za oběť požáru.

Historie měšťanského pivovaru

Bylo tak rozhodnuto o výstavbě pivovaru měšťanského. Jeho původní budova je zmiňována od roku 1563, pivo zde měl vařit jakýsi Valenta. Roční výstav piva se v nejlepším období svého provozu pohyboval kolem 3 000 hektolitrů, které putovaly do hostinců ve městě i mimo něj.

Na konci 19. století, mimo jiné také proto, že se městu dařilo, vznikl další svébytný plán. Postavit pivovar nový a větší. A tak se také stalo, jeho základní kámen byl položen 29. srpna 1891. Když byl roku 1898 zpuštěn provoz Měšťanského pivovaru v Horšovském Týně (Bürgerliche Dampfbrauerei Bischofteinitz), v celém kraji se hovořilo o jeho moderním i estetickém pojetí. Automatická stáčecí linka na láhve byla jednou z inovací, které umožnily výstav až 15 000 hektolitrů zlatavého moku za rok. O několik let později přibyl v okolí pivovaru rovněž družstevní lihovar.

Gambrinus ve skle známe všichni. Po kom je pojmenován, zůstává záhadou

Pivo se zde nepřestalo vařit ani v průběhu světových válek, až 50. léta 20. století se areálu stala osudná. Zařízení pivovaru i lihovaru bylo postupně demontováno a budovy se staly součástí národního podniku Fruta, později Západočeských lihovarů a konzerváren (Liko), které se proslavily především výrobou horšovskotýnské hořčice.

Smutný pohled dnes

Areál ve všední dny bují životem, některé z jeho budov jsou totiž nadále využívány. Co se týče objektu pivovaru, ten smutně chřadne bez účelu. Na starou tradici vaření vlastního piva však ve městě navázal minipivovar KH Gurmán.

Galerie:

Čtěte i další díly našeho speciálu Zašlá sláva západočeských pivovarů.

Zdroje: Informační cedule města; Městské kulturní zařízení Horšovský Týn

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

O Autorovi:

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).


Hana Komiňová

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).

Tipy z kalendáře akcí:

Souhlas se soubory cookie pomocí Real Cookie Banneru