Příběh téměř zapomenutého hrdiny Josefa Serinka je připomínkou odvahy i perzekuce
Dramatické a především pohnuté události 20. století udeřily první těžkou ranou právě v době dospívání generace narozené na přelomu 19. a 20. století. Tehdy také v Bolevci u Plzně spatřil světlo světa dnes téměř zapomenutý hrdina československého protinacistického odboje Josef Serinek.
Dezerce, vyhlazovací tábor i odboj
Válečná mašinérie první světové války mladíka romské národnosti nevtáhla, odmítl se účastnit nesmyslných bojů a dezertoval. Společně s dalšími Romy českého i německého původu se ukrýval v Českém lese. Po válce byl amnestován a v Košicích se vyučil zahradníkem. Když se vrátil na Plzeňsko, pracoval jako kočí.
Se ženou vychovával pět dětí, ale život mu opět, stejně jako tisícům dalších, změnila politická situace a především další strašlivá válka. V srpnu 1942 byl s rodinou a stovkami dalších Romů deportován do tábora Lety u Písku, kde v otřesných podmínkách pod dohledem českých dozorců vykonával dělnické práce. Mezitím byl zbytek jeho rodiny zavražděn buďto přímo v Letech, nebo ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka. Serinek o osudu svých blízkých neměl tušení, mezitím z tábora v Letech uprchl a připojil se k odboji.
Na Vysočině založil partyzánský oddíl složený převážně z uprchlých sovětských vojáků. Skupina operovala v rámci odbojové skupiny Rada tří a Serinek se mimo jiné podílel na potrestání přibyslavských četníků, kteří se účastnili zavraždění vojenského velitele Rady tří generála Vojtěcha Luži. Sám Serinek se poté účastnil bojů při osvobozování Bystřice nad Pernštejnem, kde se mu podařilo odzbrojit posádku tamního vojenského lazaretu.
Uznání po válce? Kdepak
Až po válce se dozvěděl o smrti své rodiny. Přestože se prokazatelně účastnil bojů, dostalo se mu jen chabého uznání v podobě medaile Za zásluhy, která byla udělována osobám za vojenské činnosti mimo bojové operace.
Po komunistickém převratu v roce 1948 přišly další rány osudu. Serinek si otevřel ve Svitavách hospodu U partyzána, ale po měnové reformě v roce 1953 byl nucen živnost zavřít. Poté pracoval jako skladník. Zemřel 14. června 1974.
Vyznamenání in memoriam
Život Josefa Serinka je příběh vzdoru, vlastenectví a odvahy, ale také ukázkou perzekuce, pronásledování i manipulace dějinami. Osudy československých Romů byly i dlouho po roce 1989 přehlíženy. K archeologickému průzkumu tábora v Letech došlo až téměř tři desítky let po pádu komunismu, který mimo jiné potvrdil, k jakým zvěrstvům zde docházelo.
Částečnou satisfakcí pro Josefa Serinka je udělení Ceny 1. června in memoriam. Ta připomíná veřejné vystoupení Plzeňanů proti totalitnímu režimu v roce 1953 a zároveň je udělována osobám, které se významným způsobem podílely na zachování demokratických principů v těžkých časech.
Galerie:
Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.