Ilustrační foto. Zdroj: Volné dílo

Smutné výročí pro Židy i lidstvo jako takové. Před 79 lety bylo ve Wannsee oficiálně přijato konečné řešení

20. ledna 1942 se v zámečku na břehu jezera Wannsee poblíž Berlína konala konference, která nechvalně vstoupila do dějin. Projednávala se zde totiž koordinace konečného řešení židovské otázky.

Smutné řešení pro jeden národ

Válka v té době již byla v plném proudu, stejně jako protižidovské represe. Židé byli omezováni, lynčováni a vražděni. Osud celého tohoto národa uvnitř Evropy byl nejistý, vyvstala totiž otázka, jak je eliminovat zcela, hromadně, ve velkém a hlavně co nejrychleji. Nacisté se jich chtěli zbavit za každou cenu, když tak selhaly teorie jiné, především ta o hromadném vysídlení, došlo na genocidu. Plán vešel v povědomí jako konečné řešení židovské otázky (Endlösung der Judenfrage) a byl přijat právě před 79 lety.

Hitlerova nenávist i veřejný souhlas

Svými protižidovskými postoji se Hitler netajil, otevřeně je hlásali i jeho věrní služebníci, jako například ministr propagandy Joseph Goebbels či vedoucí SS a druhý nejvýše postavený muž v tehdejším Německu Heinrich Himmler. A tak docházelo k postupné degradaci Židů. A široká veřejnost si v průběhu let začala zvykat. Co víc, začala těmto bludům i věřit. Že Židé narušují Německo, že bojkotují německé vlastenectví, kradou, podvádějí, snad i čarují. Nakonec tak lidé přijali nutnost zbavit se jich zcela.

I přesto ale globální rozsah genocidních záměrů nacistického režimu zůstával veřejnosti skryt. Projednán a schválen však byl právě ve Wannsee. Jediný dochovaný zápis z jednání byl nalezen v roce 1947 v archivu ministerstva zahraničí jako kopie číslo 13 podtajemníka ministra Martina Luthera.

Příjemně strávené chvíle u likérů s devastujícím závěrem

Konference probíhala v klidném duchu, říšští zástupci v čele s Reinhardem Heydrichem měli dostatečné pohoštění, hlavně kávu a aperitivy. V onom poklidném prostředí se však probírala témata dosud nevídaná, a to jak zcela vyhladit židovské pokolení.

Již dříve byli Židé hromadně zabíjeni, především zastřelením. To však nestačilo vražedným statistikám nacistů, kteří chtěli co nejrychleji ze světa sprovodit všechny Židy v Evropě, ideálně pak v celém světě. A tak bylo výsledkem jednání přímé konstatování, že na východě vzniknou tábory, kam budou přiváženi ke zlikvidování. A jak bylo řečeno, tak se také stalo.

Operace Reinhard, Osvětim a další

V kontextu s konferencí tak skutečně vznikly tzv. tábory smrti (vyhlazovací tábory), kam byli Židé převáženi za jediným účelem, kterým bylo jejich usmrcení. Belzec, Sobibor či Treblinka jsou ostudné případy, po jejichž ukončení převzala onen genocidní cíl Osvětim, ale i lágry další. Dnes, ani s odstupem času, nemůžeme než konstatovat, že ona konference diplomatických vůdců nacistického režimu byla vrcholem zvráceného překrucování lidských práv, svobod a hodnot.

Nenechme se ale zmýlit

I přes historický význam konference je však třeba upřesnit, že tato událost nebyla klíčovým startovním momentem likvidace evropského židovstva. Konference stanovila cíle, metody a prostředky, jak systematicky postupovat, ale při samotné realizaci mnohdy užívala způsoby již dříve nastíněné či přímo praktikované.

V době konání schůze už existoval vyhlazovací tábor v Chelmnu nad Nerem, kde fungovaly mobilní plynové komory, v běhu už byl i tzv. program Eutanazie, který „posílal do plynu“ osoby postižené i rasově méněcenné.

Galerie:

Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroj: M. Chocholatý: Treblinka a Sobibór

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz